V dnešní době je "práce na sobě" už dost rozšířená. Osobní rozvoj zažívá rozmach, stává se životním stylem. Jenže to má i odvrácenou tvář. A tou je nátlak.

Na sebe, i od druhých zvenčí. Jako bychom neměli dělat nic jiného, než na sobě hezky makat.

Ze všech stran a koutů se ke mě dostávají podobné životní prožitky, jako mám já.

Takže za sebe:

Prožívám nějaký zvláštní blivajz. Za poslední roky jsem zažila spoustu, jako fakt hodně, aha momentů, "kvantových skoků", prozření a posunů. 

Mnohem víc vnímám své tělo, mnohem víc vidím počiny svého ega.

Ale teď... Teď je období, kdy jdu na dřeň a ach můj Bože, proč mám pocit, že ta dřeň má taky mnoho vrstev?? 

K dnešnímu Slunovratu...

A tma sílila a sílila. Byla větší a větší, protože každá jiskřička ve mě, bůhvíproč, uhasínala jedna po druhé.

Nádech, výdech, nádech, výdech..

A vracely se dětské děsy i děsivé stavy dospělosti. Všechna má temná zákoutí mnou prostupovala.
Pomůcky podpory přestaly fungovat. Podpora přátel rychle vyprchala.

Od srdcí k říši divů: "Cesta k lásce k sobě"

"Tajemství, milá Alenko, spočívá v tom, že se obklopíš lidmi, kteří rozesmějí tvé srdce." "Teprve pak, teprve pak se ocitneš v Říši divů." - Lewis Carroll

• Máte málo energie?
• Vyklízejte.
• Nemáte na nic chuť?
• Vyklízejte.
• Leze na vás depka?
• Vyklízejte.
• Je vám smutno?

Když sedíš potichu a dáváš pozor,
mnoho věcí může vyjít na povrch.

Nic s nimi nedělejte, nereagujte na ně.