Všechno, co děláme, jak to děláme, je často posuzováno jako následek nějakého vzorce, programu. Což sice pravda je, ale dost často to způsobuje velké nátlaky.

I tady můžete vyhořet.

Hlavně když na fb vidíte ty usměvavé andělské tváře lidí, kterým se naprosto všechno daří skvěle a problémy proplouvají s ledovým klidem. 

(Nebo to tak aspoň často působí.)

A vy se cítíte sedření, vyšťavení a pořád se v něčem motáte dokola.

Pak je jednoduché přehlédnout vlastní skvělé výsledky a je jednoduché propadnout pocitu "mě to nefunguje, jsem asi divná". (Osobní zkušenost samozřejmě. 🤭)

Proto:

Člověk nepracuje 24/7 takže ani "práce" na sobě nemá být neustálá a pořád.

Za mě to vidím na nějakou poměrně menší část dne/týdne/měsíce, kdy intenzivněji pracuji.

Je potřeba si to kouskovat.

A pak je potřeba tu větší část svého života věnovat žití. Prostě být se sebou, se svými blízkými.

Offline dny, výlety, procházky v přírodě, sebe-péče, koníčky.

A přijmout svoje nedokonalosti, že tu prostě jsou.

Všichni máme komplexy a mega hodně nedořešeného.

Přece se z toho teda nepo*eru...

😎😁👍

Krásný víkend!