Byla jednou jedna malá holčička jménem Eliška. Eliška byla velmi šikovná. Musela, protože v ranném věku dostala na starosti i své mladší sourozence a vlastně brzy i celou domácnost. Eliška často pracovala do vypětí sil, snažila se zvládat všechno, co zvládají dospělí, s hlavním cílem zaujmout svoje rodiče a dostat pochvalu, lásku. Té se jí skoro nedostalo, spíše naopak, čím více zvládala, tím více na ni bylo kladeno nároků. Jediné dny, kdy si mohla odpočinout, byly dny u nemoci. Ne u rýmy, nebo nachlazení, u nemoci, která člověka doslova uváže na postel. A pokud nemohla uniknout do nemoci, tak unikala do říše své fantazie.
Eliška vyrostla, vdala se, a tak, jak se obětavě starala o domácnost a sourozence, tak se obětavě starala o své děti a manžela. Opět na ni bylo kladeno více a více nároků, čím více toho zvládala. Až přišla vážná nemoc, která ji zastavila. Ne na dlouho, Eliška bojovala pro své děti. Svůj život vyhrála, ale brzy opět nasedla na svůj starý známý kolotoč. Děti vyrostly, s manželem se rozvedla. Nebylo pro koho se otáčet a nebylo o koho se starat…. Jen sama o sebe. Poprvé v životě se musela postavit sama za sebe a na vlastní nohy. Nebyla na nikoho odkázaná a nikdo nebyl odkázán na ni. Jaká rána to pro ni byla i jaká svoboda. Tak nepopsatelné, krásné a těžké, nadnášející i srážející. Elišce se stal ze života boj o přežití i vítězství nad poznáním nově nabyté svobody. Těžce se učila každý krok na svých vlastních nohách a lehce se jí stalo, že upadla a těžce se zranila. Často po každé takto nabyté zkušenosti přicházela nějaká nemoc. Eliška si uvědomila, že opět hledá úlevu v nemoci, když se jí přestane dařit chodit a zakopne o kámen. Protože je ale Eliška silná, pokaždé najde opět sílu vstát a znova zkoušet to své štěstí. Pokaždé objeví nové a nové poznatky o životě, ve kterém se každý bije sám za sebe. Vždy ji to posune dopředu, ale také stále často padá. Častokrát má pocit, že je na vše sama. Děti mají své životy, bývalý manžel novou ženu. Její láska je daleko a bojí se opustit svůj život pro nový s ní.
Pro Elišku je nový svět jako mince, která má dvě strany. Ale přes všechny útrapy, přes všechny pády, znova vstává a vydává se vstříc novým objevům.
Tento příběh není smyšlený, tento příběh píše sám život. Je o jednom člověku, kterému život přichystal opravdu těžké zkoušky. Já obdivuju, že přes všechny útrapy všeho druhu, znovu a znovu bojuje. Holčička dostala jméno Eliška, protože dnes, kdy příběh píšu, je toto jméno zrovna v kalendáři. Napsala jsem ho pro všechny, kteří máte jakékoliv trápení. Protože každé trápení nás posunuje. Jen záleží, kam se necháme posunout a co se z něho naučíme. Někdy je ten boj opravdu nerovný a nefér. Proto přeji hodně sil, všem, kteří už mají pocit, že jim síly došly. Věřte, že v sobě máte nevyčerpatelnou studnu, jen ji musíte objevit a pokud se ze dna dokážete podívat nahoru, tak to opět budete zkoušet znovu a znovu, krok za krokem a jednoho dne prostě musíte vyhrát.