Nedávno jsem na facebooku psala o nahotě a studu. Vzpomněla jsem si, jak jsem si cca před 7 lety v jednom wellnes hotelu objednala masáž a recepční mi řekla, že zavolá masérovi a zjistí termín. Ve mě tehdy hrklo a říkala jsem si "Panebože, mě nenapadlo, že to bude chlap." A chtěla jsem to zrušit, ale to mi bylo blbý. (To bylo moje krásné nízké sebevědomí.) Na masáži jsem byla v kalhotkách a skoro jsem si ji neužila, protože jsem řešila stud. Jsem na sebe tolik hrdá, že jsem svou sebelásku posunula o nutný kus dál, že toto mi už problém nedělá.

Včera jsem tedy byla na oné masáži. Nešla jsem tam s žádným očekáváním, ale nějaký ten záměr jsem měla. Když jsme tam dorazili, byla jsem trochu nervózní a jediné očekávání, které jsem měla, že ta nervozita bude větší, což se naštěstí nesplnilo. Asi je to i tím, že Martina znám a mám k němu důvěru. Což pro mě, jako ženu, je zásadní.

Když to shrnu, celou dobu jsem se cítila naprosto úžasně, uvolněně, přijatě a opečovávaně. Cítila jsem se jako bohyně, o kterou je nádherně a s láskou pečováno. Všechny starosti jsem mohla nechat jít a plně se soustředit jen na své tělo a na příjemné doteky. Na konec přišla na řadu intimní masáž.

Naučila jsem se na cestě mého rozvoje co nejvíce vnímat svoje tělo. Pozorovat, co všechno se v něm děje. A u této části jsem začala vnímat, jak se chci uvolnit ještě víc, ale nejde to. Zkoumala jsem to dál a začala se o tom bavit s Martinem.

Nebudu zacházet dopodrobna, ale celé z toho vyplynulo opět moje trauma z dětství, které jsem řešila za poslední dva roky už mnohokrát. Protože se to týká znásilnění, tak jsem věděla moc dobře, že takové bloky se neřeší hned napoprvé. Už když jsem na tuto masáž šla, jsem tušila, že je dost možné, že z tohoto tématu zas něco vyplave.

Prošla jsem si tedy očistným procesem, kdy jsem zjistila, že jsem svou malou zraněnou holčičku zamkla za nějaké dveře, jakoby za trest, a nechtěla jsem o ní už vědět. Bylo mi to tak strašně líto a cítila jsem se hloupě, že jsem něco takového udělala. Odpouštěla jsem sobě a prosila o odpuštění i ji. Také mi došlo, že jsem si částečně tuto holčičku promítla do mojí dcery a tak jsem vlastně zčásti ublížila i jí, když ji tato moje zraněná část odmítala.

Celý tento proces nevím jak dlouho trval, ale měla jsem pocit, že to proběhlo poměrně rychle.

Na konec jsem cítila velkou úlevu a propojení sama se sebou na hluboké úrovni. A to byl vlastně i můj záměr. Na začátku těchto pocitů bylo, že se cítím svázaná a že jedna moje nepatrná část brzdí všechny ostatní v rozletu. Tato nepatrná malá část byla ta malinká, zavřená holčička.

Konečně je venku, konečně je přijatá a já se zas cítím o velký kus svobodnější, volnější a přijatější. A můj muž mi poté řekl, že celá svítím.

Pokud jste někdy o něčem takovém uvažovali, tak Martina vřele doporučuji: Martin Šebek a jeho web je www.bmsh.cz

A já si jedu užívat dojezd tohoto nádherného prožitku i procesu do krásné přírody Nízkých Tater.