V každodenním shonu nemá moc lidí čas na zastavení se, na naladění se na sebe, na svoje nitro, tělo, pocity. Deno denně podobné běhání životem.

Z toho se pak stává rutina, normální život.

Necítíme se, nevnímáme se, protože na to přece není čas. Přichází automatické odpojování.

Už na základní škole...

Opět jedna odpověď, proč je velmi užitečné umět se vnímat, cítit, slyšet svoje tělo promlouvat skrze jak fyzično, tak skrze intuici a psychické cítění:

Kdykoliv cokoliv řešíte. Jakoukoliv otázku si pokládáte - proč se mi pořád děje to a ono; proč mám takový a onaký zdravotní problém; proč nemůžu otěhotnět; proč nevím, co mám dělat; proč nemůžu najít partnera/partnerku; proč mám TAKOVÉHO partnera/partnerku; mám si pořídit pejska nebo kočičku?; chce se mi dnes jet autem nebo vlakem?; mám se s kamarádkou/kamarádem domluvit na zítra nebo až na příští týden?

A spoustu spoustu dalších rozhodování či řešení našich malých i velkých životních "útrap".

Odpověď máme uvnitř sebe - a to na cokoli.

Při terapii pracuji hodně s tím, co lidé cítí, vnímají. Je jedno, zda je to pocit fyzický, psychický nebo duchovní. Někdo vnímá barvy, někdo cítí chlad. V těle se toho děje hodně. A když se na (hlavně zablokovaná místa) přenese pozornost, tělo začne promlouvat.

ALE...