Když si představíme malinké voňavé miminko, tak nám často vyvstane takový ten obraz roztomilého spícího miminka. Ňuňánek. A vlastně si občas řekneme, jak se ti mrňousci mají, že jen spí nebo jí, občas si popláčou, když něco potřebují. Nic nemusí řešit a všichni kolem pečují a skáčou. Jenže si představte, že ty mimča toho už mohou řešit pořádnou kopu a ke všemu - nikdo jim nerozumí. Nedokáží komunikovat slovy, aby řekli, jak se cítí, kde je jim nepohodlno. Co nám chtějí svým pláčem vlastně říct. Také se říká, že maminka už podle pláče pozná, co miminko chce. Mám jedno dítě, takže zkušenost menší, ale první tři měsíce moje dcera od 19 do 23 hodin řvala a řvala. Doslova. A já byla zoufalá. Netušila jsem, co chce, co jí je. A takových maminek je spousta. Prostě nakrmené, přebalené miminko, které je i často chované v náručí, stejně řve jak tur a zoufalá maminka už má nervy na pochodu.

Číst dál: Miminka na kraniu

Víte, co se stane, když vám někdo ublíží? Je to, jakoby se navázal poutem, které svazuje vás oba. A o to pevnější toto pouto je, když vám ublížil záměrně. Toto pouto (zranění, které si teď v sobě nesete), vás brzdí, svazuje. Přemýšlíte, proč vám to udělal, jak mohl. Je to jako hnisavá rána.

 

Co s tím?

 

Nejdřív si uvědomte, KDO vám to vlastně ublížil. Kdo doopravdy je ten, kdo ubližuje. Protože většinou (nebo spíše vždy) ubližuje nějaká zraněná část v těchto lidech. Část, která není jen zraněná, ale ještě k tomu nesebepřijatá. A vy jste také zranění. Každý si neseme spoustu zraněních. A teď vás k tomu ranil další člověk. Možná někdo blízký z rodiny, možná někdo, na kom vám záleží nebo někdo, koho ani neznáte.

 

Budete jednat jako zranění nebo jako někdo, kdo se na celou záležitost podívá z nadhledu, co nejvíc objektivně?

 

malyPouto

Číst dál: Pouta zraněných