Pohádky tisíce a jedné noci, to asi zná každý. Myslím si, že i náš život je takový soubor „pohádek“ o tisíci dějství. A jak se říká v jednom citátu, že pokud to dobře neskončilo, tak to pořád ještě není konec. Moje jedna taková „pohádka“ boje dobra se zlem se rozjela letos na magické datum 8.1.18. Krásně to koresponduje s mým datem narození 18.10.81.

A jak to tak bývá, jedna pohádka se mi nakonec rozdělila ještě do vícero příběhů. Aneb, jak se říká hezky česky: Na posr… i hajzl spadne. Kousek po kousku se vše ale skládalo a stále ještě není celý obraz doskládaný.

S kouskem jsem se už podělila v minulém článku, dnes přicházím s další malou dávkou této mojí story.

Číst dál: O zapomenuté lásce

Bylo jí jen 9 let. Ani jsem si toho nevšimla…

Byla jsem to já. Když mi bylo 9 let, moje maminka onemocněla rakovinou. Prognóza lékařů zněla: zbývá vám maximálně 6 měsíců života. Měla jsem tehdy tříletou sestru a 11letého bratra. Skončili jsme u babičky, když byla moje maminka v nemocnici. Trvalo to asi půl roku, kdy jsem se den co den vracela ze školy do náhradního domova s obrovským strachem, že mi babička oznámí tu strašnou zprávu. Chodila jsem pěšky, protože z dědiny od babičky nejezdil autobus. Bylo to necelé dva kilometry cesty, kdy jsem si představovala, jak přijdu „domů“ a moje maminka bude sedět v kuchyni na židli, zdravá a přivítá mě se svým kouzelným úsměvem, který jsem tolik milovala.

2

Číst dál: Nechala jsem tu malou holčičku umřít