Téma, které tu chci otevřít je takové ošemetné. Ale je hodně tabuizované a myslím si, že by bylo fajn otevřeně říct, co a jak. Nechci tu mluvit za všechny, které „postihl“ život podobně jako mě, takže čistě moje zkušenosti, moje pocity, potřeby, přání…

Není tajemstvím, že můj muž je nemocný. Bohužel. Jeho psychóza se vrací, a když se tak stane, je minimálně 6 týdnů v nemocnici a pak zhruba 3-4 měsíce na neschopence, kdy se z toho vzpamatovává a snaží se zas žít normální život. Je to vždycky těžká rána pro nás pro všechny. c4121ecd0ebcfa77b7380cefa9132d29

Na mě se v tomto období sesype spousta povinností navíc. Nejen to, že funguji jako jeden rodič a vše, o co se doma dělíme, tak jsem na to sama (smekám a hluboce se skláním před samoživitelkami, ty to tak mají pořád). A když si ke všemu zvyknu, že opravdu spoustu věcí zařídí a vyřídí můj muž, tak je to pak o to těžší ráz naráz zůstat na všechno sama. Také se dost sníží příjem. Živí nás on a sami víte, jak to je, když jdete na PN.

Číst dál: Deník manželky psychoafektivního muže – Návod na komunikaci

Mohla bych se začít hroutit a jít do depresí.podzim1
Mohla bych začít jíst antidepresiva, abych zastavila úzkost, která mi klepe na dveře.
Mohla bych začít kouřit, pít, nadávat, vše balit a vidět černě.
Mohla bych obviňovat kde koho za můj smutek, bolest v srdci.

Ale já říkám NE!!!

Nechci být v roli oběti!!

Jsem tvůrce!!!

Mohu si zakřičet, mohu se vyplakat, ale mohu se také radovat a být šťastná, když to tak budu cítit.
Ač to někteří nepochopí.
A proč?

Číst dál: Můžete se na všechno vys... A nebo...