Moje miminko slaví 10. narozeniny. Je v tom období, kdy už nikoho nezajímají její „roztomilé“ fotky, protože už prostě „není“ miminkovsky roztomilá a je v tom věku, kdy se komentáře změnily na „páni, už je tak velká, kdy se to stalo?“. Zrovna se překlenuje její období dítěte, do role puberťáka, kdy jednu nohu má ještě v dětství a pusu už má často v pubertě.

Spousta rodičů, ne, vlastně většina lidí (hlavně těch bezdětných) si myslí, že dítě, když se narodí, je nepopsaný čistý list. A pak, když má nějakou svou povahu, se všemi plusy i minusy, mohou za to rodiče. Je jedno, že rodiče mají víc dětí a každé je naprosto jiné, stejně za to mohou rodiče, tedy hlavně za ty negativa, pozitiv si tu nikdo moc nevšímá.

e6ff0d0947e88c7590db58e654cf425d

Číst dál: Špatně jste ji vychovali

c838f5f7397fbdc820985e404fe292f4Smažím palačinky a v těch pár minutkách mezi čtu knížku. Takže by se to dalo nazvat spíš "palačinkové rozjímání" :-D Nad čím?

V mém období "temné noci duše" jsem hodně plakala. Někdy to nebralo konce a bolest byla tak velká. Bydlela jsem sama, abych si tento čas "smutku" a úklidu sama v sobě mohla dopřát.
Bylo to zvláštní. Bolest byla neskutečná, slz potoky, ale když jsem se tomu podvolila, když jsem si to DOVOLILA, zmizel jeden aspekt, který mě mučil měsíce předtím.

Tímto aspektem byla obrovská samota. Pocit osamocení.

Číst dál: Jedno zamyšlení nad velkolepostí života