Ach to naše ego. Už si myslíme, jak nás neřídí a ejhle, ani to leckdy nevnímáme a promlouvá za nás.

V oblasti duchovního rozvoje se setkávám s různými lidmi. Většinou s pokornými, ti, kteří vědí, že učit se duchovně a osobně růst, trvá celý život, a to nejen ten jeden...

Ale také jsem už potkala pár duší, které dávaly najevo, jak jsou už daleko, jak vlastně ví víc, ví líp a už mají vše ozkoušené a jsou nad věcí. Jak jste ještě tolik pozadu oproti nim. A vlastně většina lidí je ještě „na začátku“.

Ach to ego! Je opravdu šikovné a dokáže nás hezky obalamutit.

Když je někdo opravdu hodně daleko na cestě osobním a duchovním rozvojem, nedává to najevo, nepovyšuje se nad ostatní. Nepotřebuje to svoje ego "krmit". Jeden z takových vzorů (pro mě) – Mooji.

Nenechte se zmást ani egem svým ani egem ostatních ;-).

Dnes jsem vyřešila můj oběd tím, že jsem si tady kousek od domu zašla po dlouhé době koupit grilované kuře.
Chtěla jsem jen 1/4 a tak se pán ptal, jaký chci kousek - prsíčko nebo stehýnko.

Já mám ráda obě, je mi to jedno a tak jsem mu to řekla. On se ještě zeptal, že mi dá to, co mám raději a já na to odpověděla: "Já sním všechno, je mi to opravdu jedno..."

Dal mi stehýnko, které tam asi sušil od rána, protože poživatelného masa na tom je opravdu pomálu... Sama jsem si o to řekla...
Takže příště, až se tam zas za dlouho ukážu pro lenost vařit si, budu hlásit: "chci pěkně vypečený VELKÝ kus!" :-D

A teď si jdu namazat chleba s máslem na dojezení... :-)