Od nejnovějšího
Kdo mě zná osobně, ví, že mám problémy se zády. Počátek sahá někdy k mému 12-13 roku. Dost fest citlivý věk hypersenzitivního dítěte. Zkušenosti se šikanou ve škole a dalších x problémů, které jsem v tomto věku nedokázala řešit a ani ovlivnit.
A tak jsem se schovávala do své ulity víc a víc a moje tělo se tímpádem "stáčelo do sebe". Je to vlastně další program, který se na těle projevuje.
Měla jsem i skoliózu a pak kulatá záda. Skolióza se mi kupodivu srovnala asi jen po 3-4 letech (přesně nevím) krania a cvičení čchikungu. Ale s kulatými zády ještě stále pracuju.
Jakékoliv problémy s páteří jsou často provázené bolestmi zad nebo nohou a někdy i rukou. To vám asi nemusím vysvětlovat.
A tak se snažím pravidelně cvičit a kranio mi taky moc pomáhá, pravidelné masáže apod. V čem je kranio ale jiné je to, že pomocí něho si mohu uvědomovat, kdy a jak přesně na mě působí ten můj nahraný program, způsobující schoulení se do sebe - uzavření se do sebe, schovávání se před tím venku.
Teď nemůžu moc mluvit, tak jsem se rozhodla něco málo napsat. Mezitím se mi snad od-umrtví polovina úst "zmrazená" zubařkou. :-)
Co se u mě děje... No je to moc zajímavé období. Začalo totálním rozvratem a vylezla napovrch iluze jak vyšitá. A to mě vyšívání fakt nebaví, ale tady jsem si dala opravdu záležet.
Krásně to vystihla Vendula Kociánová, popisující její tvoření úžasného života, protože tam venku to nefunguje. Jenže to venku, i když se to bortí a je to smradlavý a těžký, nezaplácneme svým uměle vytvořeným cosi, jen ať se nás to moc nedotkne. Ono i to venku je v pořádku. A vytvářením si vlastní iluze svého štěstí, je stejné, jako schovávat hovno pod koberec. Když to řeknu jasně a stručně. :-) Je to vyčerpávající a stejně to jednoho dne musí ven.
Ke mě toto prozření přišlo asi před měsícem a sejmulo mě to jak kosa trávu.