Dnes jsem měla velmi plodný den, co se týče shrnutí toho všeho, co mi poslední měsíc naservíroval. 

Děkuji za to setkání se dvěma kamarádkama a mému muži - děkuji 🙏

Paradoxně největší tlak vnímáme ze světa osobního a duchovního rozvoje.

Mnoho mnoho akcí, seminářů, kurzů, festivalů. Všechno je zveřejňováno s "reklamními" slogany ve smyslu udělejte se svým životem to a ono. Očištěte se, přetransformujte se, vyléčte se. Atd. V tomto "oboru" je čím dál víc lidí, kteří vám zaručeně pomůžou v rozmanitých oblastech.

Vlastně to de facto poukazuje na to, co všechno je s námi špatně. A že pořád je na čem pracovat.

Co všechno ještě musíme zpracovat, vyčistit. 

V mém očistcovém období (můžeme říci při mé poslední transformaci 😁) mě tyto všechny internetové řeči přišli jako bullshit. Prázdný. Předhánějící se. Závodíme kdo dřív bude čistý=svatý. 

A do toho všeho to posuzování...

Kdo je dál, kdo je výš, kdo má co už zpracované. No ty se chováš takto, děláš toto, tak to je vidět, že máš před sebou ještě kus cesty... Odsuzování, posuzování. 

Tolik iluze kolem, že mi z toho bylo zle.

Kolik jsem si toho sama vytvořila. Neustálá kontrola, sebehodnocení, pitvání se. Ale ne vědomě mojí milí.

Toto bylo v nevědomé rovině. 

Přece jsem dělala všechno "ideálně": Čas pro sebe, nevyvíjet na sebe nátlak, procítit všechno, co prožívám, neodmítat, přijímat. Prostě žít co nejlépe - až nemoc mi musela ukázat, že i toto je přece jen iluze. 

Uf. Říkala jsem si, že je to tak zamotané, tak propletené, že co teda s tím? 

Užívat si.

Když jsem jela dnes domů, došlo mi, že cesta z toho je nebrat všechno tak vážně. Umět dělat chyby a nepeskovat se za to, ale ještě si to i užít. Na hodně situací si říkám no a co?? Žiju? Raduju se? Užívám si to? 

A o tom to je. 

Všechna ta moudra co kolují na internetu mají pravdu. Ale nezapomínejme, že

1) to bere naše část ega, která se nás pořád snaží ovládnout (takže to většinou chce použít spíš proti nám)

2) jsou to pouze pomůcky, které nás mohou třeba nasměrovat, dodat sil či odvahy, dát odpověď na to, co prožívame

3) ALE stejně má každý tu SVOU cestu a na ní je všechno jak má být. Držkopády i vítězství.

A k tomu tlaku: 

Je všude. Tlačí na nás média, zaměstnavatelé, rodina atd. Proč? Protože si nemáme hrát na něco, ale máme být opravdoví pro sebe. Nebát se a hrát si - v radosti, ne ve vážnosti. 

Protože se máme probudit. Objevit sebe sama: svou podstatu, své jádro, svou cestu.

S láskou Liana ❤️

Obrázek zdroj Pinterest