Ještě máme poslední den Vánoc, ale také už cítím blížící se konec roku. To datum pro mnohé překlenující jednu část života a překulení se do druhé. Do nové, do jakéhosi očekávání nového, změn k lepšímu, uzavírání starého.

Já to tak aspoň mám. Úplně cítím, jak se ke konci roku něco vždy uzavírá a jak už se chystá něco nového.

Letos to bylo, ehm tedy ještě je, nějaké silnější. Letošní rok jsem si hodně řešila rodiče. Svůj vnitřní pohled na ně, a to z různých stran pohledů (matka, otec, pár, rodiče, muž a žena, dospělí a dítě apod.) . Rodiče jsou základ ke všemu, co prožíváme, jakým způsobem žijeme, jak jednáme atd. To jsem citelně pochopila ze všech absolvovaných terapií.

Hodně se mi toho díky tomu v životě změnilo, hodně mě to posunulo. Jo a teď musí přijít to pomyslné ALE. :-)

Po ukončení této mojí práce, což bylo koncem listopadu, začalo pozvolna přicházet něco, co už se objevilo na začátku roku. Jedním slovem bych to nazvala Ego.

Ale za tímto slovem se toho skrývá obrovská spousta. Začátek se mi propojuje s koncem. Moje ego mě učí a vede. Ukazuje mi už v mém vědomí (konečně), kde všude je potřeba změn. A tak jsem si na začátku roku uvědomila na tvrdo, jak moc žijeme ve vlastních iluzích.

Jak umí být naše sobecké já fikané a dokáže opravdu divy. Celý rok jsem si bytostně uvědomovala, jak ještě hodně lidí spí. Jak jednají na základě svých programů, jak se díky tomu plácají ve svých problémech. Jak spousta z nich dokonce nevidí, jaký svět svým jednáním utváří. Automaticky mě to vedlo ke mě. Jak jsem na tom já? Uvědomila jsem si, jak ještě stále posuzuju a také odsuzuju. Jak se leckdy cítím být "nad" těmito lidmi. A z toho přišel pocit, že jak to konečně změnit? Jak vylézt z tohoto starého a nefuknčního nastavení?

Dnešní svět ukazuje více než kdy jindy, jací lidé jsou. Jací jsou doopravdy, bez masek. Jak to mám já, jak to mají ostatní. Jak moc nás pořád ovládá strach a jak moc můžeme mít nastudované teorie ezoteriky, ale praxe je prostě praxe. Konec roku toto všechno umocňuje. Míchá se to ve mě páté přes deváté. Vidím, jak lidé shazují druhé. Jak muži ženy, ženy muže, rodiče děti, děti rodiče. A ještě to považují za siláctví.

Vidím jak já sama mám cesty ve starých programech vyjeté pěkně hluboko. A daří se mi z nich vyjíždět víc a víc, ale pořád se vracím. A cítím víc a víc, že takto to už dál opravdu nechci.

A poslední dny přichází smrt.

Úplně poprvé se mi ohlásila skrze nové karty, které jsem dostala. Smrt a magie. Vypadly mi tehdy karty dvě. Druhá - Znovuzrození. A smrt se mi hlásí deno denně. Cítím ji tak blízko. První reakce opět přes ego, že? Strach. Co když se mi blíží konec mého života? Kolem půlky prosince se mi ohlásil jeden zdravotní problém, který mě sem tam trápí už nějakou dobu. Takže první, co přišlo byl strach, co když je to konečná?

Položila jsem se do toho a zkoumala tyto pocity. Přišlo mi dokonce i to, že v tomto těle nemohu přejít do nové energie. Je tak zatížené, že to prostě nejde, že to půjde jen v těle novém. Ale mně se přeci nechce začínat zas znovu od začátku i s tím obligátním zapomněním. Pak mi ale přišlo to, že i toto tělo se může změnit. Projít transformací.

Ten přechod nastává přes Smrt.

Ale to nemusí být fyzická Smrt. Pokud zemře ta naše sobecká část nazývaná všeobecně Ego, ale zůstane čirost našeho "jsem", tak se pak může změnit všechno. Fyzično i duchovno. A tuto Smrt teď cítím ve vzduchu každou minutu svých dnů. Nevím jak, kdy, ale nejdřív jsem se bála. Většinou to nebývá úplně příjemný přerod. Už jsem si takovýchto "malých smrtí" zažila nespočet a nikdy to nebylo zrovna příjemné.

Dnes jsem si u meditace řekla, že i toto může být jinak, když se tomu otevřu. Když pustím Smrt do svého života. Ano, bojím se, jak to proběhne, ale přijímám i tento strach jako mou normální součástí, nicméně přece skrze strach nebudu odmítat změny k lepšímu. A tak jsem dnes řekla Vesmíru-Bohu: "Ok, jdu do toho. Sice se bojím, ale i tak věřím, že vše proběhne tak, jak má, pro mě nejlíp. Děkuji, že pro mě Vesmír pracuje. Děkuji, že se připravuje cesta Lásky, která asi bude i náročná, ale jsem připravená. A vnímám celou svou bytostí, že pokud se nenechám strachem ovládat, že ta přeměna proběhne a já ji zvládnu."

Odmítáním Smrti se jen zabořím do dalšího bahna. Přijetí strachu a Smrti je sice těžké, ale velmi uzdravující zároveň. Tak už vím, jak bude zhruba probíhat poslední den v tomto roce. Můj poslední den tohoto roku bude o přijímání změn - transformace, skrze Smrt. Smrt sobeckého ega, smrt nefuknčního, nepotřebného. Opět se zase posunout blíž k Nejvyšší Lásce, k Bohu ve mně.

Přeji vám všem krásný vstup do nového roku a ať je co nejlepším rokem pro každého z vás, tak, jak si to vaše Duše naplánovala. 

S láskou Liana