Pseudointuice

Roku 2021 už zbývá jen kousek, než pohasne jeho sláva.
Pro mnohé byl rokem těžkým, až převratným.


Za sebe musím říct, že pro mě byl po letech rokem silným v tom pozitivním slova smyslu.
Zažila jsem hodně změn, ale příjemnou cestou.
Hodně jsem cestovala, dostala jsem spoustu času pro sebe.
Mé poslání a práce se dostala konečně do bodu, kdy jsem spokojená a také má krásné výsledky.

257550183 2139084766243777 8751069156014448242 n
Stručně řečeno, cítím naplnění a radost, když se ohlédnu zpět a tento rok si rekapituluju. 🙏🙏🙏


Ale každý rok má pro mě vždy nějaké téma.

U roku 2021 jsem se na jeho počátku "rozhodla", že budu prožívat víc radosti, méně strachu a moje posuny se budou dít příjemnou cestou.
Jak jsem napsala výš, je vidět, že se mi to splnilo. ❤️


Jenže také vykouklo jedno téma tohoto roku, které má dalo by se říci tu temnější stránku. Holt vyváženost stále platí.
Nic, pod čím bych se hroutila. A až ke konci tohoto roku jsem už i v tomto tématu u řešení.


Tímto tématem je PSEUDOINTUICE.


Víte, co to je? Setkali jste se s tím?


Ego (pojmem ego teď myslím tu naši víceméně sobeckou"nižší" část našeho já) je velmi chytré na vymýšlení různých kliček.
Za tento rok jsem zjistila, kde všude si sami tvoříme iluze a že toho je. Kde všude jednáme sobecky a byla jsem z toho dost zděšená.


Dokonce jsem měla pocit, že právě i ty pocity mě zrazují a jt opět jen fikaný převlek ega, jen aby nemuselo projít transformací, což pro danou část tohoto ega znamená smrt.
Těchto "smrtí" jsem za tento rok nakonec pár prožila a začala se mi ukazovat i cesta, jak vyřešit i pseudointuici.


Každý si musí najít tu svou, pokud chce.


Jen zmíním, že důležitou část v tom odhalování vlastních falešností a her je důležité opravdu vnímat sebe sama a i toto cítění nebrát vážně - jako konečnou či jedinou pravdu. Hodně mi pomohla meditace, kde jsem se zaměřila na tu část "ZA" mými "já".
Jakmile jsem to začala vidět u sebe, rozpoznávám to samé i u druhých. Jak lpíme na svém a pevně věříme tomu, že právě "to" je pravda, přece to tak cítíme.


Nevěšte hlavu. I tyto pocity, prožitky, jsou pro nás nakonec důležité. Nesou nějakou informaci.


Ale nelpěte na svých vlastních přesvědčeních tolik. Mějte široké zorné pole a srdce otevřené i dalším pohledům. Pokud něco cítíte bytostně, velmi silně, tak to určitě má svůj důvodu. Já se dostala do bodu, kdy jsem nevěděla, jestli můžu věřit "vlastnímu srdci". Už jsem nevěděla, co je moje intuice a co je vlk v beránkově rouše. To je stav na zbláznění, takže sejdete z cesty.

Když se naučíte nebrát se tak vážně a otevřete svou mysl i srdce dalším možnostem a budete ochotní se podívat na sebe sama z různých úhlů pohledu, zjistíte o sobě třeba víc a nebo se ujistíte, že váš pocit je opravdu ten čistý, správný. 

Jak píšu často - nezapomeňte taky žít v tom všem zkoumání sebe sama... :-) 

S láskou Liana ❤️