Co mi říkají kulatá záda?

Kdo mě zná osobně, ví, že mám problémy se zády. Počátek sahá někdy k mému 12-13 roku. Dost fest citlivý věk hypersenzitivního dítěte. Zkušenosti se šikanou ve škole a dalších x problémů, které jsem v tomto věku nedokázala řešit a ani ovlivnit.


A tak jsem se schovávala do své ulity víc a víc a moje tělo se tímpádem "stáčelo do sebe". Je to vlastně další program, který se na těle projevuje.


Měla jsem i skoliózu a pak kulatá záda. Skolióza se mi kupodivu srovnala asi jen po 3-4 letech (přesně nevím) krania a cvičení čchikungu. Ale s kulatými zády ještě stále pracuju.
Jakékoliv problémy s páteří jsou často provázené bolestmi zad nebo nohou a někdy i rukou. To vám asi nemusím vysvětlovat.


A tak se snažím pravidelně cvičit a kranio mi taky moc pomáhá, pravidelné masáže apod. V čem je kranio ale jiné je to, že pomocí něho si mohu uvědomovat, kdy a jak přesně na mě působí ten můj nahraný program, způsobující schoulení se do sebe - uzavření se do sebe, schovávání se před tím venku.

Dnes jsem byla na masáži u kamarádky, se kterou děláme i kranio. A dnes mně vzala moje potíže pěkně komplexně. Nejdřív masáž a baňky, pak doladit kraniem a nakonec tejpy. To už je třešinka na dortu.


Masáž mě krásně uvolnila a největší napětí či zatuhnutí povolilo. A pak u krania povolování pokračovalo hlouběji.


A teď o čem kranio je.ještemesni

Co znamená, když říkám, že je i důležité se cítit. Umět vnímat svoje pocity a popsat je:
Vnímala jsem své tělo. Pozorovala, co se v něm děje. A začalo mi do mého vědomí vstupovat silněji něco, co vnímám často, ale je to na pozadí. Nedávala jsem tomu takovou pozornost.


Mám stále velký strach z odmítnutí.


Tolikrát jsem s tím už pracovala. Zase se mi tento strach zvětšil, když měl můj muž před pár týdny své těžší stavy a nevěděli jsme, jak to dopadne. Ztrácela jsem jeho oporu, jeho jako ochranu před světem a můj strach z odmítání okolního světa tak víc zesiloval. Jenže jsem si to tolik neuvědomovala.


Bolesti kolem trapéz a krční páteře mě donutily se sebou víc něco dělat. A podívat se do svého těla, kde je vždy odpověď.


Uzavírám se (kulatím záda) jako ochrana před strachem z odmítání. A když jsem to řekla nahlas, vehnalo mi to slzy do očí. Proč si to dělám? Možná není nutné najít příčinu, ale už jen toto zvědomění mi pomohlo pohnout se v tom kupředu.


Pořád je co řešit a některé věci prostě hlouběji a hlouběji až to vypadá, že se řeší pořád dokola. 🙂 Věřím, že toto je prvním krokem a další budou následovat skrze synchronicity. Učím se stále přijímat se takovou, jaká jsem a přijímat to, že mému okolí to holt ne vždy vyhovuje. Ať si trhnou nohou. 😃


Tak to je jedna z mých mnoha a mnoha zkušeností práce na sobě pomocí toho, co sama dělám. Je to krása! 

S láskou Liana