Temná stránka "sebelásky"

Zodpovědnost je poslední dobou nějak moje časté téma. Zjistila jsem už, že zodpovědnost nemám jen a čistě pouze sama za sebe, ale jsme propojení na určité úrovni a tak se kousek ukrývá i ve vztahu k ostatním – cizím lidem.


Teď vyplouvá ještě jedno stinné téma sebelásky. Setkávám se s tím také poměrně často. Lidé hledající sebelásku. Ti, co na sobě pracují, meditují, chodí na semináře, konstelace, různé terapie apod.


Začnou se samozřejmě víc dívat na to, co cítí a podle toho se učí víc jednat. Poslouchají víc své „srdce“ a budují si dle toho i nové hranice, nová nastavení. Už se nenechávají tolik manipulovat.


To je krásný důsledek, ale má i svou stinnou stránku.92e4e8abf15a00a915333533d0d9b89f


Stalo se mi asi před rokem, že se mi objednal jeden klient. Můj známý. Ráno jsem kvůli němu vstala brzy, a jak jsem zapnula mobil, přišla mi sms, že se omlouvá, ale nevyspal se úplně nejlíp a tak nedorazí, protože to tak cítí. Odpověděla jsem mu, že to je sice hezké, ale mě tím připravil o místo pro někoho jiného a tím pádem o výdělek, když to udělal takto na poslední chvíli. Neodpověděl. Zjistila jsem, že nejen u mě už je na tzv. „černé listině“.

 

Je v pořádku, že nešel přes sebe, když cítil, že nechce přijet. Ale na zodpovědnost za svůj čin-nečin jaksi zapomněl.


To, že jednám na základě svého pocitu, neznamená, že zaberu svobodu druhému. Neznamená to, že svým jednáním „protože to tak cítím, protože to tak mám, ty se s tím smiř apod.“ ublížím druhému a zvlášť pokud se jedná o člověka, kterého nazývám přítelem.


Kde končí svoboda moje, začíná svoboda tvoje. A pokud svým činěním někomu ublížím, protože nechci ublížit sobě, stejně mi vzniká na energetické úrovni dluh. Pokud se rozhodnu jednat na základě svého pocitu, svého cítění a vím, že tím zasáhnu do svobody (nebo do čehokoliv jiného) druhému, že ho to může trápit, tak hledám cestu, jak za toto svoje rozhodnutí také přijmout zodpovědnost a udělat to tak, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá.


Takže z příkladu mého známého to mohl udělat tak, že by dopsal: „ale pošli mi účet, já ti alespoň polovinu ceny zaplatím.“


Jakmile se rozhodnu, že nechci dorazit třeba na schůzku s kamarádkou, která už je ale na cestě (ještě třeba vím, že kvůli mně něco třeba přesunula, aby mohla dojet), zruším jí to s krásnou omluvou, ale TÍM TO PRO MĚ HASNE a omluvím si to tím, že přece jednám na základě sebelásky – já to tak cítím, potřebuji to teď takto; je to opět ego, které vás chytlo do své sítě.


Je to omluva pro sobectví.


V momentě, kdy se rozhoduji na základě svého pocitu, své potřeby a raním tím někoho druhého, v té sebelásce tzn., že raním vlastně sebe sama.


Jsme v jednotě, jsme propojení a sebeláska se na toto dívá jako „co činíš druhým, činíš sám sobě“.


Sice udělám, co mi srdce radí, ale stejně je tam na energetické úrovni „dluh“ za zranění.


Takže pokud se rozhodnete učinit nějaký krok, protože to vaše srdce káže, ale zároveň tím ovlivníte neblaze druhého člověka, ptejte se i svého srdce, jak tento schod vyrovnat. Jak nezpůsobit bolest. Udělejte pro to své maximum.


Protože cokoliv vyšlu, se mi vrátí. Zraněním druhého, s omluvou „ale já to cítila takto“, se mi to stejně vrátí jako bumerang. Udělejte tedy další krok ve svém cítění srdcem, přijměte zodpovědnost za své jednání a řešte to hned.


S láskou Liana ❤️