Kdy(ž) on a ona jedno jsou

Nedávný úplněk ruku v ruce se Slunovratem mě donutili opět se jako pod mikroskopem podívat do vlastních hlubin. Šlo to přes emoce a jak jinak, než přes ty, které většina lidí nerada vytahuje na světlo Boží. Ale silou těchto měsíčních a slunečních energií prostě chtěly ven, ať se mi to líbilo nebo ne. 
 
 
Jenže nejdřív vykukovaly právě jen ty emoce. Žádný příběh na pozadí k nim nebyl. Ale ten příběh tam vždycky je. Jen ho vědomí prostě nechce vidět. Nechce se na něj dívat. Potlačování nemá smysl, to už víme. A tak jsem si musela najít čas, kdy jsem tyto příběhy dohledávala a hledala, co, proč, co s tím. 
 
 

Partnerství

 
 
Shodou krásných náhod (ha ha) nás ještě čeká víkend opět se seminářem Transformace. Jó, tento seminář mi šel vždy do velkých velkých hloubek. A nejednou se mi stalo, že i týden před se začalo vše na tento seminář chystat. Tak je tomu, mám silný dojem, i teď. A ještě hezky v tomto období působení a vlivů Slunce, Luny a zatměních. Krásná konstelace a k tomu téma semináře - vztahy. Univerzum je dokonalé...
 
 
Znovu jsem se dostala skrze ty své krásné emoce k otázce: Proč mám v životě muže, který má tak zákeřnou chorobu? 
 
 
Už jsem to řešila tolikrát, zatím mi odpověď nepřišla. On a ona jedno jsou... Co to znamená? Partneři, je jedno, zda jsou spolu rok, dvacet let, zda jsou vzití či ne, se stávají pomyslně jedním. Dva celky, dvě samostatné jednotky společně v jednotě. A samozřejmě náhody neexistují, takže to, koho máte vedle sebe, za náhodu nepovažujte. Jsem se svým mužem 18 let. Naučila jsem se, že opravdu co je jeho, je i moje, co je moje, je i jeho a nemyslím tím jen hmotné věci. To, že je nemocný neznamená, že já s tím nemám nic společného. On nese nemoc, ale ta je tu i pro mě, děje se i mě (ač ne v mém těle). 
 
90c9c6bd45558ad98169dbdaa440b1fc 
 
Stejně tak cokoli, co řeší jiné páry za problémy, jsou problémy obou. Ne pouze jednoho. Takže jakékoliv výčitky tomu druhému, by měly vlastně paradoxně být i sám/sama sobě. Možná to některé zvedne ze židle, že když např. partner podvádí partnerku, tak proč by si to měla právě ona výčitat, nebo posílat nadávky sama sobě. Ona přece nepodvedla, to on je ten špatný. Hm hm, co je ale za tím? Proč potřebovala takového partnera, co jí podvedl? Proč potřebuji manžela, který je jinak skvělý partner i otec, ale má (máme) tak velkou vadu na kráse? 
 
 
Včera byla svatojánská noc, tak hezky se nám to v rom roce skládá, že máme vždy jen pár chvil na oddech, na vyřešení a zas se pro nás připraví další várka na praní špinavého prádla. Svatojánská noc má také svoje kouzlo a u mě se po náročném Slunovratu de facto nic nedělo. Říkala jsem si paráda, toto bylo hezký, volný. Neříkej hop... Včera odpoledne už jsem měla energii někde na bodu nula a zničeho nic na mě začala jít depka. Žádný důvod. Mám se moc hezky, vše pěkně šlape ve všech rovinách mého života. Tak kde se sakra bere? 
 
 
Zkusila jsem vanu. Pobrečela jsem si, něco mi tam totiž došlo. Ale cítila jsem, že je to tak půlka toho, proč mi blbá nálada klepe na mé srdce. Naučila jsem se tak nějak intuitivně použít jednu metodu, která tedy metodou ani není. Prostě a jednoduše sama se sebou pracuji a používám k tomu řízenou vizualizaci a konstelace. Vše probíhá v meditativním stavu. Jsem u toho sama se sebou. 
 
 
A to jsem udělala večer v posteli před spaním. Nejdřív jsem se snažila maximálně uvolnit své tělo. Poté jsem prociťovala víc své pocity a emoce. Dívala jsem se "za ně", odkud asi jsou? Aha, zase bubák v podobě nemoci. Nejistota, strach, osamocení. To mě navedlo. A pak mi blikla v hlavě otázka, na kterou jsem stále neměla odpověď. Proč mám mít muže, který je nemocný? Čím jeho nemoc potřebuji? Čím to způsobuji já? Pak mi začalo hned napadat, které lidi (ze svého života) si do konstelace postavit. Představím si jednoho lektora, který vede konstelace velmi dobře a představuji si, jak by se taková konstelace vyvíjela, jak by ji vedl. Rozum je nástroj, intiuce se ale ujímá vedení, vše se začne jaksi samo skládat. Ani na té konstelaci nemusím fyzicky být, nikdo tam nemusí být, vše se děje pouze v mojí hlavě. A že se toho tedy děje... 
 
 
Nebudu popisovat dál dopodrobna, jak se moje vnitřní konstelace odehrávala. Výsledek ale byl, že stále přebírám Mužskou Sílu k sobě, protože doslova opovrhuji Ženskou Sílou. A1d6fa996c0a65c0bc4e3e21a2f48b74b to jsem s tím už tolik pracovala, tolik jsem toho vyřešila. Příčina? V traumatu znásilnění.
 
 
Stále se to vrací. Je mi jasné, že i v tomto traumatu jsou vrstvy a zkrátka je potřeba odlupovat vrstvu po vrstvě a nejde to hned naráz. Došlo mi, že jsem naštvaná na svou matku, která byla natolik slabá, že se nebránila. Byla jsem naštvaná na Ženskou Sílu v ní i v sobě, že se nebránila ona a že jsem se nebránila ani já. Stud. Velký stud za toto a všechno jsem svedla na chabou Ženskou Sílu v sobě, kterou jsem přebrala od své matky. 
 
 
Mužská Síla je přece lepší, silnější, stabilnější a já nevím jaká ještě superlativa vyjmenovávat.
 
Ach jo, zase jsem u toho samého tématu, které jsem řešila už před rokem a půl, kdy mi toto trauma vyplavalo z nevědomí do vědomí. Jako první přišla na řadu moje mamka a odpouštění jí. Poté jsem ve své vizualizaci odevzdávala Mužskou Sílu svému muži, kterému patří. Což mi připomnělo, že právě proto, jak má být on ve své Síle, když má vedle sebe ženu, která si tuto sílu pořád usurpuje pro sebe? Ano, i já mám v sobě svou mužskou část, tak jako muži mají ženskou, ale jsem žena a potřebuji být ukotvená sama v sobě, ve své ženské podstatě a k tomu potřebuji přijmout svou Ženskou Sílu. To mi tak úplně stále nešlo. Byla jsem už unavená, samozřejmě jsem i plakala. Měla jsem pocit, že teď je to nad moje síly a vlastně za dva dny jedeme na seminář, kde na toto bude určitě prostoru dost. Usnula jsem. 
 
Nemyslím si, že to je jediný důvod, proč můj muž je nemocný. Je to jen ta jedna z mnoha vrstev a samozřejmě je potřeba, aby si i on odlupoval ty své nánosy. Jen tímto příkladem chci poukázat na to, jak jsou věci v našich životech propletené a souvisí s našimi vlastními traumaty a bloky, programy, které si neseme, a které potřebujeme vyřešit. 
 
 
To, že se v partnerství objeví problémy není záležitostí jen jednoho.
 
Vždy si k tomu přispíváme svým dílem i sami. Ukazovat prstem na toho druhého je, jako stát u zrcadla a ukazovat tím prstem na sebe sama. No a já jsem moc zvědavá, co zas nového objevím u sebe, jaké to bude mít pokračování. Jsem ale připravená zvednout svou pošlapanou Ženskou Sílu, přijmout ji a třeba zjišťovat, proč má moje podvědomí pocit, že tato Síla je slabá, když přece už vím, že Ženská Síla není o nic slabší než ta Mužská. Každá má své kvality.
 
 
A tak tedy pokračování příště... ;-)
 
S láskou Liana