Miminka na kraniu

Když si představíme malinké voňavé miminko, tak nám často vyvstane takový ten obraz roztomilého spícího miminka. Ňuňánek. A vlastně si občas řekneme, jak se ti mrňousci mají, že jen spí nebo jí, občas si popláčou, když něco potřebují. Nic nemusí řešit a všichni kolem pečují a skáčou. Jenže si představte, že ty mimča toho už mohou řešit pořádnou kopu a ke všemu - nikdo jim nerozumí. Nedokáží komunikovat slovy, aby řekli, jak se cítí, kde je jim nepohodlno. Co nám chtějí svým pláčem vlastně říct. Také se říká, že maminka už podle pláče pozná, co miminko chce. Mám jedno dítě, takže zkušenost menší, ale první tři měsíce moje dcera od 19 do 23 hodin řvala a řvala. Doslova. A já byla zoufalá. Netušila jsem, co chce, co jí je. A takových maminek je spousta. Prostě nakrmené, přebalené miminko, které je i často chované v náručí, stejně řve jak tur a zoufalá maminka už má nervy na pochodu.

103241368 1677208075764784 1613963233824827452 n

 

Včera jsem měla na kranio jedno takové miminko. Nejčastější důvod, proč ke mě maminky s miminky chodí je, že často hodně brečí, ač jim vlastně "nic" není. Často jde z pláče miminka cítit strach, smutek, frustrace, zlost. Byla jsem sama překvapená, jak moc dávalo včerejší miminko svou zlost najevo. Ano, už tak maličké a už tolik zlosti. Odkud se to bere? Vždyť to je nová dušička a je o ni tak hezky a s láskou pečováno...

 

Těch příčin může být opravdu hodně. Nejčastěji to bývá porodem a pak také stahováním emocí, pocitů a problémů (i těch schovaných pod koberec) ze svého nejbližšího okolí - tzn. z rodiny. A čím menší miminko, tím větší spojení s maminkou. Miminko jsem včera vyslechla, cítila jsem, jak má i zatuhnutý solar plexus (stres a strach), z jeho "nadávání" mi šel až mráz po těle. Poradila jsem mamince cvik na pouštění silných negativních emocí z těla. Aby tak uvolňovala svoje, popř. i ten vztek svého miminka. Uvidíme, většinou to u miminek nejde tak pomalu jako u nás dospělích, kteří se těch starých nánosů a vlastně zvyků, už držíme pevněji. U dětí do toho tolik nekecá mysl a prostě se děje, co se dít má a může, takže je proces rychlejší. Další příčiny mohou být i s doby prenatální, z rodové linie, z minulých životů. Líbila se mi v tomto jako příklad knížka od Zdenky Jordánové - Souvislosti.

 

Na závěr: Tímto chci říct, že u miminek se prostě může dít klidně hodně záležitostí jako u nás dospělích. Často jdou ukázat něco své rodině (třeba právě ty schovávané problémy, které nikdo nechce vidět). Nic není náhoda a svou rodinu si vybíráme. Říká se, že holčičky jdou učit tatínky, kluci maminky. Určitě to není pravidlo, ale něco na tom je. U krania vřele doporučuji začít nejdřív s maminkou. Přes maminku se dějí zázraky i u miminek. S tím mám osobní zkušenost. :-)

 

A ještě by vás mohla napadnout otázka, jak dlouho se takto dá pracovat přes maminku: To je dost individuální. Sama maminka určitě ví, jak moc je na ni dítě napojené. Mé dceři je 11 a ještě stále tam propojení je. Ale zase na druhou stranu, už od školky má spoustu vlivů na její emoce ze "svého" života (těžké zážitky ve školce například). To se jí promítlo do atopického ekzému, který naštěstí zmizel v momentě, kdy ve školce nebyla. Nástupem na základku už se jí nevrátil. Příčina byla odstraněna.

 

Takže pokud starší dítě, které chodí do školky či do školy, chcete vzít z nějakého důvodu na kranio, je to možné. Zvažte, jestli bude ale souhlasit, některé děti jsou velmi plaché a bojí se. Nebo naopak jsou to neposedy a nevydrží 5 minut v klidu. V těchto případech je lepší pracovat s mamčou.

 

S láskou a úctou k životu 

Liana ❤️

PS: více ke kraniosakrální terapii na www.kraniovbrne.cz 

Sdílet dále je možné, pouze jako celý odkaz: https://www.osvobodse.cz/blog/od-nejnovejsiho/278-miminka-na-kraniu