Pouta zraněných

Víte, co se stane, když vám někdo ublíží? Je to, jakoby se navázal poutem, které svazuje vás oba. A o to pevnější toto pouto je, když vám ublížil záměrně. Toto pouto (zranění, které si teď v sobě nesete), vás brzdí, svazuje. Přemýšlíte, proč vám to udělal, jak mohl. Je to jako hnisavá rána.

 

Co s tím?

 

Nejdřív si uvědomte, KDO vám to vlastně ublížil. Kdo doopravdy je ten, kdo ubližuje. Protože většinou (nebo spíše vždy) ubližuje nějaká zraněná část v těchto lidech. Část, která není jen zraněná, ale ještě k tomu nesebepřijatá. A vy jste také zranění. Každý si neseme spoustu zraněních. A teď vás k tomu ranil další člověk. Možná někdo blízký z rodiny, možná někdo, na kom vám záleží nebo někdo, koho ani neznáte.

 

Budete jednat jako zranění nebo jako někdo, kdo se na celou záležitost podívá z nadhledu, co nejvíc objektivně?

 

malyPouto

  

Ten, kdo zraňuje, to často dělá proto, aby získal energii. Tím poutem, které naváže. Je to totiž jednodušší, než se učit, získat ji přímo od Zdroje.
Jen si neuvědomuje, že ten zářez do vás, způsobí i zářez do něj. Takže sice rychle získá energii, ale rychle ji ztrácí. (Svědomí má prostě každý. Uvnitř se takový člověk cítí nepříjemně. Možná ani neví sám proč a tak se energie rychle vytrácí. A už se točí v tom pomyslném začarovaném kruhu.)

 

Často v tom hraje roli pocit, že nejsem dobrý člověk. Jsem špatný a tak logicky dělám špatné věci. Což vzniká právě v těch zraněních, protože si interpretoval zranění od druhých jako vzorec:
„nejsem dost dobrý/dobrá, tzn. dost hodný/hodna lásky.“
A tím, že zraňuje dál, se v tom vlastně ujišťuje. Někdo to dělá vědomě, někdo nevědomě.

 

Podívejte se na toho člověka jinak. Co je v jeho hloubce? Je tam tady ta zraněná část a za tím je ta Božská podstata. Ta láska s velkým L, kterou máme všichni.

 

Tak kdo vám ubližuje?
Velmi často to bývá malé zraněné děcko, které kolem sebe kope, protože to je jediný způsob, jak tolik nepociťovat tu bolest v sobě.
Když si toto uvědomíte a tím myslím, že to opravdově procítíte, pak se vám budou dělat další kroky už snáz. Prostě hledejte cestu, jak se z toho pouta dostat. Těch cest je mnoho, a když máte záměr, určitě nějakou najdete.

 

Můj postup je takový:


Jako další krok doporučuji přijetí bolesti z tohoto zranění. S tím ovšem přichází emoce - vztek na toho člověka, vztek na sebe, že jsme to dovolili, smutek z toho všeho. Možná beznaděj, dosaďte si, určitě s tím máme každý bohaté zkušenosti. A možná ta vaše zraněná část začne vzdorovat. Proč já? To on/ona mi ublížil/a. Kdyby se mi omluvil, bylo by to vyřešeno. Ale to se bohužel nestává vždy. (Tak proč zrovna vy si to máte řešit? Protože tím poutem jste svázaní i vy…)
Přijměte to, že toto vše s tím zraněním přišlo.
Ale také do toho vložte záměr, že to chcete nechat přetransofmovat do klidu a míru. Nechat jít, odplavat - odpustit. Aspoň ten záměr. Už jen ten umí udělat zázraky.
Můžete požádat AA Michaela, ať tyto pouta přetne, ať vám pomůže zbavit se negativních emocí vůči někomu, kdo je sám uvnitř poraněný a nesebepřijatý.

 

A na závěr zkuste tomuto člověku poslat světlo lásky.

 

malyStromek

 

Jednotlivé kroky nejdou často hned. Záleží, jak moc vám ten člověk ublížil, nebo jak moc je vám blízký.
Ale nemusíte jednat z pozice zraněného a zůstávat tak v poutech dál a třeba i začít hrát stejnou hru. Je to vlastně jakoby si ten, kdo zraňuje, podřezával sám pod sebou větev. A ten, koho zraňuje, tam sedí s ním. Když je jich víc, a nedej bože řežou všichni... větev je těžší a rychleji spadne. Když se ale zbavíte tohoto pouta, je to jako seskočit a nepokračovat v tom. A ulehčí se větvi a dotyčný bude mít víc času na to, aby si třeba sám uvědomil, co dělá. Třeba ne a spadne, ale vy už tam nesedíte, vás se to už netýká.

 

Čeká nás Bílá sobota. Noc ze soboty na neděli nese symboliku znovuzrození. Smrti starého a počátek nového. Neberte si do toho nového tyto pouta. Vím, že jich máme hodně. Tento čas je krásný v tom, že můžete udělat i jakýkoliv osobní rituál, co vás napadne. Proces se může urychlit.

 

Nedovolte, aby zranění od druhých vám uzavřelo srdce, postavilo hradby a vytáhli jste do boje také. Když začnete, člověk po člověku, postupně se všemi, kdo vám ublížili, ucítíte se najednou mnohem lehčí a volnější. To mi věřte, osobní zkušenost je zkrátka k nezaplacení. Tak ještě jednou krásné Velikonoce!

 

S láskou Liana.

 

PS: to, co jsem napsala, mi ukázala Voda, úžasná bytost Gaii. Napsala jsem to nejdříve na FB jako článek, který jsem věděla, že není úplně dobře uchopený. Ještě nezvládám převést to, co mi je sesláno v balíčku (ve kterém jsou i slova, emoce, pocity a obrazy) z jiné dimenze, do srozumitelných vět. Tak jsem se dnes snažila tomu trochu dát víc hlavu a patu, jak se říká.