Letošní podzim je teda velmi intenzivní co se depresivních událostí týče. Každoročně to bývá náročné období, ale letos je to opět silnější. I já ho prožívám dost těžce. Včera jsem opět musela o pomoc požádat kancelář ombudsmana, kdy se opakují stejné problémy s protizákonným chování nejen lékařů v nemocnici, kde můj muž je. Ale dokonce ho vydíral jeho zastupující advokát-opatrovník. Je to únavné pořád "bojovat" se systémem, který se tak těžkopádně mění.

"Autority" vám klidně lžou do očí, jen aby bylo po jejich. Vidět, jak je porušována osobní svoboda někde, kde by jste měli mít zastání.. Včera se k tomu přidala zpráva, jak někde na Slovensku zahynulo spousta mladých lidí a vlastně pořád jen ze všech koutů dostáváte ne moc pozitivní zprávy.

Na druhou stranu vím, že se to teď dít má. Prostě začíná to houstnout, má to svoje důvody k celkové očistě a přeměně lidstva a vstoupili jsme do poměrně těžkého kroku, který už ke změnám prostě patří.

Ale jak to ustát? Jak neupadnout do depresí?


b634eef05c8138edc8cfd5a910dd9ae2

 

Mě tedy včera válcovaly pěkně. Věděla jsem, že už to přestávám sama zvládat, ale pomoc jaksi není v dohlednu. A také vím, že mám v sobě to krásné nastavení, že si o pomoc říct prostě nedokážu. Přece neukážu svou slabost, přece nebudu někoho otravovat.

Dnes jsem šla s kamarádkou hrát badminton. To je můj koníček. Miluju to.

A zase jsem se znovu už snad po tisícíté přesvědčila, že prostě sport, endorfiny z něj, jsou na deprese prostě nejlepším lékem. Úplně vám to změní pohled na ten strašný svět. Najednou vidíte, že to prostě půjde, ač je to někdy sakra náročné. Dostanete tu sílu to zvládnout. No a ejhle, i ty problémy se začaly řešit. Postrašení ombudsmanem přineslo své ovoce. A už vidím i ty paprsky světla v té temnotě.

Takže shrnu - někdy se člověk prostě potřebuje vyplakat, vyzuřit, vykřičet, být zkrátka v tom peklíčku a přijmout ho. Ale jakmile to už přeleze přes nějakou neúnosnou hranici, tak je fakt moc dobré se prostě dokopat. Ač máte pocit, že už nemáte síly, že už to fakt nedáváte, donuťte se zvednout zadek a jít aspoň třeba na procházku. To je jedno, že venku padají trakaře, prostě se hýbejte. Naprogramujete tím tělo na tvorbu hormonů štěstí.

Tak to jen moje dnešní krátká rada. Pohyb - lék na deprese. Kdyby jste to náhodou nevěděli :-) Kdybyste na to znovu zapomněli, jako já.

bc150f5335c755dd7770b356fda107fb

0
0
0
s2sdefault

Komentáře vytvořeny pomocí CComment