Právě jsem domeditovala u šamanských bubnů. A nejen to, do těch zvuků se přidávala hra na didgeridoo a začaly přicházet podivné až pazvuky, skřeky. Já začala cítit strach z těchto zvuků a hlavou mi proběhlo: Proč oni používají tak divný zvuky, který vyvolávají až hrůzostrašný pocity? Proč to dělají? 

a6cc7d0bc096dfde41ffaf35555e70d6

A v tom mi hned přišla odpověď:
PODÍVAT SE na svoje strachy. Co to ze mě leze ven. Co je to ten strach ve mě? Vždyť to přece nemusí být nic hroznýho. Vždyť to může být jen cosi, co tam někde v té hloubce vypadá děsně, ale přitom když si na to takto posvítím, tak zjistím, že ten strach vlastně není nic velkého, hrozného ani děsivého.

V tom jsem cítila najednou velkou sílu z té hudby. Dávalo mi to smysl. 

Před mnoha lety, kdy jsem ještě chodívala do kostela, by mi bylo řečeno, že jsou to okultní zvuky, ďábelské zvuky. A mě došlo, že to jsou "jen" strachy těchto lidí, kteří svým strachem chtěli uchránit ostatní před jejich strachy. Ale tak se jich nezbavíme. Nemůžeme dělat, že nejsou.

Postavit se jim a podívat se na ně.

To mi tato krátká meditace při těchto všech zvucích dala.

0
0
0
s2sdefault

Komentáře vytvořeny pomocí CComment