Svoboda, síla, zodpovědnost. Oběť, slabost, bezpečí.

Nová vs. stará energie.

Ti z vás, kteří jste na cestě osobního rozvoje, tyto pojmy určitě znáte velmi dobře. Země nám zvyšuje vibrace, tím se pomyslně zvedá laťka, očisty probíhají hlouběji a pak hned vzápětí za nimi přijde zkouška, jestli jsme uspěli. Rok co rok vše nabírá grády a poslední měsíce přinesly opět nové změny, a to, že vše se mění už z minuty na minutu. Je to zkrátka čím dál větší jízda.e3d4b8011490540c8a6d8ddd17100218

Nedávno jsme si uvědomila, jak lehké je sklouznout znovu zpět do té staré energie. Do toho, přenechat zodpovědnost druhým a nestarat se. Jak to někdy může být sladké a opojné.

I mé poslední měsíce byly hodně proměnlivé. Před prázdninami mi začala přicházet informace, že tento rok bude léto jiné. Že přijde nějaká změna, kterou se zavčas dozvím. Dovolená probíhala v podobném duchu a vnímala jsem, že ta změna přijde krátce po dovolené.

Co přišlo?

Naprostá stagnace. Všechno se zastavilo. Jakoby energie neproudila. Začala jsem cítit pocit vyhoření. Už už jsem se začínala točit jako křeček v kolotoči myšlenek: maximálně tomu věnovat energii nebo se na všechno vybodnout a litovat se, jak se mi nedaří, nebo prostě bojovat, ale vždyť já přece nechci bojovat. STOP. Zastavila jsem se a řekla jsem si dost, toto nikam nevede.

Už dávno vím, že tlakem vzniká protitlak a tak je v tomto čase nejlepší nic nerozhodovat a dát tomu všemu potřebný prostor. Dostala jsem přece krátce předtím zprávu, že přichází změna. Velká změna. Takže si sednu a nechám to přijít. Toto plouživé životní tempo jsem začala využívat pro čas s mým mužem a pro sebe samu. Bylo to krásné období, kdy jsme si zase po letech užívali sebe navzájem. A pak se to stalo.

Motýlí efekt se tomu říká. Jeden pidi pocit mi projel tělem.

Týkalo se to budoucnosti mého povolání. Protože rok a půl předtím mi chodila jedna informace o změně a já ji přijala, ale nechávala jsem jí prostor. Tak jsem to dělala vždy a vždy se tyto věci děly tak, jak měly. Ale jak jsem psala, tento rok se změny dějí mnohem rychleji a tak i možnosti našeho osudu, které máme, se mohou přeskládávat rychleji. Ač jsem tomu volný průběh nechala, přece jen v koutku mého já bylo malé lpění. Dokázala jsem ten poslední zbytek mého vzbouřeného ega nechat být, pustit ho. Bude, jak bude, ať je, jak má být. Přijímám to. A chci jít dál.  

A v tom se začala moje energie opět pomalu rozhýbávat. Nic překotného, nic co by stálo za WAU, prostě se to pomalu hnulo. A pak to začínalo mít grády. Příliv energie začal proudit a já dostala novou chuť. Přišly nové nápady, nové myšlenky. Začala jsem v mém povolání dělat velké změny (momentálně některé z nich ještě frčí na pozadí, takže veřejně o nich není vidu ani slechu).

A v tom přišla první zkouška.  

Snědla jsem omylem něco, na co jsem alergická a skončila jsem v nemocnici. Začal mi kolísat tlak a hladina cukru a ne a ne se z této agónie dostat. Z nemocnice jsem se dostala za dva dny, ale pokračovaly stavy, kdy jsem se bála řídit a chodit ven a jen jsem spala. Brečela jsem, že co to má zase znamenat, když to tak pěkně frčelo, proč se mi to děje a proč se z toho nemůžu vymotat.

Samozřejmě bylo i dost času na přemýšlení. A tak jsem se snažila zapnout mého pozorovatele a jen se podívat na celou situaci. Co se stalo od A do Z? Došlo mi, že vlastně se mám v tomto období moc hezky. Ano, fyzicky mi není dobře, ale dá se to zvládnout. A dostala jsem úžasnou péči mého muže. Byl moc pozorný, staral se o mě, zůstával pracovat doma, byl pořád připraven zasáhnout, kdybych náhodou ztratila rovnováhu, což se mi dělo dost často. 

Vlastně jsem se dlouho necítila takto „slabá“, kdy jsem odkázaná na péči někoho druhého. A zjistila jsem, že je to o tolik jednoduší, než se pořád snažit, hledat, co se skrývá za těmi všemi „náhodami“, které se nám dějí.  Vlastně se můžu na všechno vybodnout a nechat o sebe pečovat. A mám na to skvělou omluvu – není mi dobře. Ó jak jednoduché a rychlé je sklouznout do role oběti. Do té staré energie. Předat zodpovědnost druhým a svou sílu někde ušlapat, protože mít zodpovědnost za všechno a být pořád silná je často sakra náročný.

Když kolem vás se starostí chodí člověk, který vás miluje, a vidíte, že má o vás strach, tak vás to mrzí, chcete mu dát najevo, že to bude dobrý. Jenže na druhou stranu jsem si uvědomila, že teď se (možná poprvé) role otočila a já jsem ta slabá, ta, co potřebuje péči, ujišťování, že to bude dobrý a že je to vlastně tak úžasný.

Pak se můj pozorovatel vrátil k prázdninám. Kdy mě energie stagnovala. Co se dělo pak?

Já se přece rozhodla. Rozhodla jsem se pokračovat ve své práci. Pokračovat v ní jinak, po novu, se změnami. A v tom se i moje vize změnily. Proto potřebovaly ten čas stagnace, protože na energetické úrovni se to celé přeskládávalo. Já tomu jen měla dát čas a prostor a pak bylo důležité to moje rozhodnutí.

Ale opravdu si za svým rozhodnutím stojíš?? Opravdu chceš být v té nové energii, která často zachází do morku kostí, aby vyčistila, co je potřeba? Ano? Tak tě ozkoušíme…

Ok Vesmíre, děkuji za další lekci, asi byla potřeba. Ale jak z toho ven?

efb30e3f2cde8a5d4f78fded9cd10ed2Když máte krevní tlak někde hodně hluboko a musíte si dávat po lžičkách glukopur, abyste mohli aspoň vstát z postele, tak se těžko ty stavy mění. A určitě by se to dalo přirovnat k jakémukoliv problému. Ale to uvědomění mi pomohlo najít z toho cestu ven. Řekla jsem si, že si to ještě dva tři dny užiju, protože odpočinek a péči si zasloužím, ale pak s tím taky něco budu dělat.

Zapomněla jsem na jednu velmi velmi velmi důležitou věc.

Přestala jsem dělat ty jednoduché malé kroky, které mi vždycky pomáhaly, když jsem byla ve sračkách (omlouvám se za výraz, vhodnější jsem pro to nenašla). Tady ty jednoduché krůčky, které si každý musí objevit sám, jsou jako drobečky z temného lesa ven. Začala jsem opět v meditaci používat jednu mou oblíbenou mantru: „Odevzdávám svůj strach lásce. Odevzdávám své ego lásce. Proměňuji svůj strach v lásku. Proměňuji svoje ego v lásku.“ Nevěděla jsem do té doby, jak z tohoto ven. Věděla jsem ale, že CHCI. Že mám záměr a že mám i pomoc „tam nahoře“, jen potřebují dát moje svolení a pak začnou jednat.

Do týdne byl můj tlak i hladina cukru v krvi v pořádku.

A vzhůru novým dobrodružstvím:

Dnes jsem měla skvělou nabídku vést meditaci v jedné firmě finančních makléřů. Dobře placená, možnost dlouhodobé spolupráce.

Zapsala jsem si špatný čas. Nestihla jsem to. Vlastní chybou mi tato nabídka unikla… Jakmile zvládnete jednu zkoušku, šup jdeme na další. :-D Hodně sil vám všem moji drazí spolusouputníci!

0
0
0
s2sdefault

Komentáře vytvořeny pomocí CComment