Nedávný úplněk ruku v ruce se Slunovratem mě donutili opět se jako pod mikroskopem podívat do vlastních hlubin. Šlo to přes emoce a jak jinak, než přes ty, které většina lidí nerada vytahuje na světlo Boží. Ale silou těchto měsíčních a slunečních energií prostě chtěly ven, ať se mi to líbilo nebo ne. 
 
 
Jenže nejdřív vykukovaly právě jen ty emoce. Žádný příběh na pozadí k nim nebyl. Ale ten příběh tam vždycky je. Jen ho vědomí prostě nechce vidět. Nechce se na něj dívat. Potlačování nemá smysl, to už víme. A tak jsem si musela najít čas, kdy jsem tyto příběhy dohledávala a hledala, co, proč, co s tím. 
Číst dál: Kdy(ž) on a ona jedno jsou

Moje dcera opět začala vykládat, že u nás doma straší. Že když nejsme doma, někdo jí klepe na dveře pokojíku nebo slyší bouchnutí dveří a další různé podivné zvuky, jako kdyby tu někdo byl. Já jsem na tyto věci poměrně citlivá, takže jsem se jí snažila vysvětlit, že tu "nikdo a nic" není. Ona naopak měla pocit, že jí nevěřím a že si myslím, že si to vymýšlí.

 

Tak jak to tedy je?

 

Podivné zvuky, klepání či bouchání dveří, pohybující se věci, blikající monitory či se dokonce samo něco zapne (světlo, rádio, tv apod.). To všechno nemusí znamenat, že u vás straší. Naše energie je sice omezená naší fyzickou schránkou, ale to neznamená, že hranicemi těl končí. Běžně naše aurické vrstvy dosahují průměru až k deseti metrům kolem nás. Zkuste si to představit.

Nedávno jsem se bavila při našem meditačním setkání o tom, že si často vizualizuji, jak rozšiřuji světlo ochrany v a nad naším domem a také do dalšího okolí a že "vidím" jak pojmu další 3 paneláky kolem. Naše průvodkyně mě opravila, že tento okruh není tak malinký, ale když člověk pravidelně medituje, pracuje na sobě a šíří světlo kolem, tak dosah bývá v průměru až 30 km. Dovedete si to představit?

Číst dál: U nás doma straší