Je to asi tři roky, kdy jsem napsala eBook Cesta Dvojplamene k poutům minulosti (tento eBook byl přístupný v bonusové sekci na webu, ale po určitých mých osobních změnách jsem tuto sekci uzavřela. Ebook mám, pošlu ho jen soukromě, pokud by někdo chtěl). Dlouho jsem ho nečetla, tak si doslova nepamatuji přesný obsah. Bylo to ale o tom, jak se mi obrátil život vzhůru nohama, když jsem ve svém životě narazila na člověka, se kterým jsem měla (a ještě i mám) velmi hluboká karmická zatížení.


Vlastně bych mohla ještě více vysvětlit tento pojem, jenž je velmi často intenzivně škatulkovaný. V drtivé většině lidí (převážně tedy žen), je dvojplamen (DP) považován za velkou životní lásku. Za dokonalého partnera, který sebou ale nese spoustu bolesti. Je z mnoha stran idealizován, nebo stavěn na piedestal, že když potkáte svůj DP, tak jste se dostali na nejvyšší možný level ve svém životě.


Intenzivní to určitě je, hluboké, náročné, nakopávající ve všech pozitivních i negativních směrech, ale také je to něco, co bych neohraničovala a rozhodně neškatulkovala. A hlavně, nikdo nemá patent na to, určit, zda jde o DP nebo ne. Nic takového prostě neexistuje. A nejhorší na tom bývá, když se k tomuto člověk upne, jako k něčemu nejvíc důležitýmu ve svým životě. To je prostě past.

mensi1

Jak to bylo pro mě?

Číst dál: Cesta Dvojplamene… a jak to bylo dál?

Přišlo to pomalounku a nenápadně. Ani jsem si nevšimla. To až zpětně jsem si uvědomila, jak nenápadné to bylo...
Nejdřív se mi to stalo u jednoho člověka tak za 2-3 týdny. Pak už to byla jedna osoba týdně a teď, teď už je to spíš výjimka, kdy se to neděje.

Došlo mi to nedávno u jedné klientky. Když jsem si to uvědomila a začala nad tím dumat, napadlo mě, že říct to nahlas, budu pro někoho za blázna, pro někoho už čistá čarodějnice.
Vzpomněla jsem si na staré příběhy mumlajících bab-čarodějek nebo šamanů u ohně mluvící/zpívající podivnými jazyky.

Číst dál: Šamanské kranio...?