Jak možná většina z vás ví, moje počátky k mému povolání byly poněkud krkolomné. Tehdy jsem zkrátka začala vařit z vody okořeněnou nově nabranou odvahou a přesvědčením, že sny si mohu splnit sama, když mi je nesplnil život sám. Předtímto mým rozhodnutím proběhlo několik událostí, které mě srazily až na samé dno, ale byly důležitou součástí toho, že jsem nakonec dokázala najít tolik odvahy, která byla potřeba pro plnění snů.

Jakmile jsem učinila to důležité rozhodnutí - že mám dost zaměstnání a teď se chci postavit sama na vlastní nohy, začal mi Vesmír nahrávat do karet jedno eso za druhým. Ale i to první rozhodnutí muselo být z venčí popostrčeno. Také si myslím, že to náhoda nebyla už proto, že toto popostrčení ke mě došlo po druhé během jednoho roku.

Trochu opáčka a vysvětlení pro nezasvěcené: Na začátku jsem byla "obyčejnou" ženou, manželkou, matkou skoro 5leté dcery. Bez umění jazyka, bez vysokých škol, s praxí v administrativě v právním odvětví. Jedna z mnoha. I proto jsem se za každou cenu snažila udržet v zaměstnání, ve kterém jsem byla nešťastná, a to z toho samého důvodu jako většina. Co jiného bych dělala? Všude to je stejně stejné. Můžu být ráda, že mám přece práci, ve které mi dokonce tolerují časté OČR (ošetřování člena rodiny - s nemocným dítkem doma). Jenže moje zdraví a nervy už jasně dávaly najevo, že se tyto muka nebudou dát vydržet věčně.

15479144545 00f2025e6b z

Číst dál: Člověk míní, Vesmír zařizuje

… dá ti ho Vesmír sám. Podělá se auto, padnou schůzky, klienti onemocní, v horším případě tě dostane nemoc taky. A pokud jsi předtím běžel/a fakt rychle, tak ten držkopád docela bolí.

Moje story: měla jsem toho posledních pár měsíců – dobře, asi vlastně tak poslední rok; fakt hodně. Loni jsem touto dobou usilovně hledala nové místo pro mé centrum, před vánoci jsem ho našla a měla jsem mít konečně volno. Ne, přišlo napadení webů a s tím kopa práce po novém roce. Pak na jaře se ozvala manželova nezvaná „kámoška“ v podobě jeho nemoci a šup dva měsíce slaměnou vdovou zařizující, vyřizující, pracující, před zhroucením.

Udržela jsem sebe, jeho, dceru i své povolání a jede se dál…

Číst dál: Když si neumíš dát volno...