Byla jednou jedna malá holčička jménem Eliška. Eliška byla velmi šikovná. Musela, protože v ranném věku dostala na starosti i své mladší sourozence a vlastně brzy i celou domácnost. Eliška často pracovala do vypětí sil, snažila se zvládat všechno, co zvládají dospělí, s hlavním cílem zaujmout svoje rodiče a dostat pochvalu, lásku. Té se jí skoro nedostalo, spíše naopak, čím více zvládala, tím více na ni bylo kladeno nároků. Jediné dny, kdy si mohla odpočinout, byly dny u nemoci. Ne u rýmy, nebo nachlazení, u nemoci, která člověka doslova uváže na postel. A pokud nemohla uniknout do nemoci, tak unikala do říše své fantazie.

Číst dál: "Pohádka o Elišce"

Posledních pár dní mi život do cesty posílá zajímavá ponaučení. Téma se „jakoby“ náhodou točí kolem lidské svobody. Za posledních pár dní jsem procestovala stovky kilometrů a poznala plno nových lidí, všude jsem viděla různé fáze nesvobody. Určitě i já v takovém prostředí vyrůstala a bohužel nějakou tu dávku nesvobody šířím dál. Omezování v různých stupních na nás číhá ze všech koutů, aniž bysme si uvědomovali, jak naše mysl to přijala za normální. Poznala jsem hned několik různých druhů této nesvobody.

Číst dál: Kolik lidí ještě musíme zabít?