Od nejčtenějšího
Byla jednou jedna malá holčička jménem Eliška. Eliška byla velmi šikovná. Musela, protože v ranném věku dostala na starosti i své mladší sourozence a vlastně brzy i celou domácnost. Eliška často pracovala do vypětí sil, snažila se zvládat všechno, co zvládají dospělí, s hlavním cílem zaujmout svoje rodiče a dostat pochvalu, lásku. Té se jí skoro nedostalo, spíše naopak, čím více zvládala, tím více na ni bylo kladeno nároků. Jediné dny, kdy si mohla odpočinout, byly dny u nemoci. Ne u rýmy, nebo nachlazení, u nemoci, která člověka doslova uváže na postel. A pokud nemohla uniknout do nemoci, tak unikala do říše své fantazie.
Posledních pár dní mi život do cesty posílá zajímavá ponaučení. Téma se „jakoby“ náhodou točí kolem lidské svobody. Za posledních pár dní jsem procestovala stovky kilometrů a poznala plno nových lidí, všude jsem viděla různé fáze nesvobody. Určitě i já v takovém prostředí vyrůstala a bohužel nějakou tu dávku nesvobody šířím dál. Omezování v různých stupních na nás číhá ze všech koutů, aniž bysme si uvědomovali, jak naše mysl to přijala za normální. Poznala jsem hned několik různých druhů této nesvobody.