Od nejčtenějšího
Pořád je jich tolik.
Ona, matka dětí, zaměstnaná fulltime, stíhá domácnost, péči o děti se vším co k tomu patří, někdy i zahradu a na sebe jí zbývá pramálo času. To je jen ve stručnosti a hodně z žen teď ví, že za tím vším se schovává spousta úkolů, které je potřeba deno denně vyřešit, zastat.
Příklad jedné takové ženy: tři děti, velmi náročná práce prodavačky (zvlášť v dnešní době s respirátorem na obličeji), kde v zaměstnání se nedívají na potřeby člověka, ale potřeby obchodu a ždímají ze zaměstnanců, co to jde. Doma muž, který je věčně nespokojený, pořád se mu zdá, že jeho žena ještě nedělá dost. Pokud má ona zdravotní potíže, má to z toho, že se moc válí na gauči, nebo to přehání a dělá ze sebe chudinku. Hlavně, když není včas navařeno, nebo v ledničce není dostatek zásob.
Žena je pak v roli oběti a služky - vždyť toho dělám tolik, a stejně se nezavděčím. Jenže pořád tady u nás převažuje názor (a světe div se, více u žen, to je můj osobní poznatek), že žena má být výkonná, má zvládat nejlépe tak 50 až 100 věcí naráz, má mít děti a manžela, domácnost na prvních místech.
Číst dál: Uštvaná žena - nespokojený muž
Ještě máme poslední den Vánoc, ale také už cítím blížící se konec roku. To datum pro mnohé překlenující jednu část života a překulení se do druhé. Do nové, do jakéhosi očekávání nového, změn k lepšímu, uzavírání starého.
Já to tak aspoň mám. Úplně cítím, jak se ke konci roku něco vždy uzavírá a jak už se chystá něco nového.
Letos to bylo, ehm tedy ještě je, nějaké silnější. Letošní rok jsem si hodně řešila rodiče. Svůj vnitřní pohled na ně, a to z různých stran pohledů (matka, otec, pár, rodiče, muž a žena, dospělí a dítě apod.) . Rodiče jsou základ ke všemu, co prožíváme, jakým způsobem žijeme, jak jednáme atd. To jsem citelně pochopila ze všech absolvovaných terapií.