V rámci krůčků blíž k sobě, v rámci růstu osobního, kdy se často jako první ukazuje nedostatek sebelásky, jsem už dlouho cítila, že i toto je technika, kterou chci zažít.
 
 
Nedávno jsem na facebooku psala o nahotě a studu. Vzpomněla jsem si, jak jsem si cca před 7 lety v jednom wellnes hotelu objednala masáž a recepční mi řekla, že zavolá masérovi a zjistí termín. Ve mě tehdy hrklo a říkala jsem si "Panebože, mě nenapadlo, že to bude chlap." A chtěla jsem to zrušit, ale to mi bylo blbý. (To bylo moje krásné nízké sebevědomí.) Na masáži jsem byla v kalhotkách a skoro jsem si ji neužila, protože jsem řešila stud. Jsem na sebe tolik hrdá, že jsem svou sebelásku posunula o nutný kus dál, že toto mi už problém nedělá.
 
 
Včera jsem tedy byla na oné masáži. Nešla jsem tam s žádným očekáváním, ale nějaký ten záměr jsem měla. Když jsme tam dorazili, byla jsem trochu nervózní a jediné očekávání, které jsem měla, že ta nervozita bude větší, což se naštěstí nesplnilo. Asi je to i tím, že Martina znám a mám k němu důvěru. Což pro mě, jako ženu, je zásadní.
 
Když to shrnu, celou dobu jsem se cítila naprosto úžasně, uvolněně, přijatě a opečovávaně. Cítila jsem se jako bohyně, o kterou je nádherně a s láskou pečováno.
Všechny starosti jsem mohla nechat jít a plně se soustředit jen na své tělo a na příjemné doteky. Na konec přišla na řadu intimní masáž.
Číst dál: Jak jsem byla poprvé na tantra masáži

Menopauza… to je téma, které se moc v osobním rozvoji ještě nerozvinulo. To máme samé menarché a cyklická žena a bohyně a tanečky při svitu Luny a cvičení pánevního dna, pak ještě třeba hormonální jóga, ale samotný tento výraz se moc často neskloňuje.

 

Pro mě samotnou je to téma poměrně čerstvé a zatím nezpracované a k tomu si teď pomáhám psaním tohoto článku, protože si potřebuji nějak poskládat myšlenky, taky posdílet jak to mám a co prožívám a hlavně si myslím, že nakonec nebudu zdaleka jediná. Ačkoli možná v mém věku jedna z mála…

 

Letos v říjnu mi bude 40. Když se mi toto číslo blížilo rychleji a rychleji, tak jsem si uvědomovala, že to je jiná kulatinka, než byly ty předchozí. Je to pro mě jakýsi milník. Jakoby se ukončovala jedna etapa mého života, takového „hloupého telátka“, když to blbě nazvu a už vstupuju do období moudré ženy. Kolikrát mě napadlo, proč se chovám jako malá holka? Proč je mi třeba něco blbý, nebo když mám řešit něco, kde je potřeba se například hájit před nějakou autoritou – jednoduše řečeno nastavit jasně svá pravidla, když mám na to právo; tak se klepu, třese se mi hlas a cítím se tákhle maličká? Vždyť už mi táhne na čtyřicítku a už bych se konečně mohla chovat jako dospělá, ne?


Očekávám od tohoto věku tedy jistou sebedůvěru a sebevědomí, ale zároveň ještě mladý duch a mladé tělo. Prostě nejlepší léta mého života.

Číst dál: Menopauza ve 40