Toto je téma, které v posledních pár týdnech rozhýbalo mou vnitřní váhu, jenž tak ráda hledá zlatý střed. Jaký rozdíl je mezi tím, že někdo sdílí svoje trable, nebo že vám vyklopí "odpadkový koš" na hlavu? A proč se tím vlastně zabývat?


Protože v posledním čase je těch dramat opravdu hodně. Vidím, že předpovědi o tom, jak se svět rozděluje na dvě části, kde jedna bude pokračovat ve svých dramatech a katastrofách, a druhá přejde do nové energie, kde bude život v pořádku (zjednodušeně řečeno), se začíná stávat realitou.


Vnímám, že stojím jakoby mezi těmito dvěma světy, nakročená do "Nové Země" a už se nechci nechat stahovat zpět do dramat jiných, kde stejně nepomohu. Jen mi to bere moji vlastní sílu, a jak jsem zmínila - stahuje mě to zpět do staré energie.59d4705cdc6fd69013dd5a813045a5da


Jenže jak neublížit lidem, kteří k vám přijdou vysypat své odpadky? Jsou to lidé velmi blízcí, lidé, na kterých vám záleží a také přijdou pocity - „Přece bych měla…“

Číst dál: Sdílení nebo vysypávání odpadků a podpora dramat?

Teď nemůžu moc mluvit, tak jsem se rozhodla něco málo napsat. Mezitím se mi snad od-umrtví polovina úst "zmrazená" zubařkou. :-)


Co se u mě děje... No je to moc zajímavé období. Začalo totálním rozvratem a vylezla napovrch iluze jak vyšitá. A to mě vyšívání fakt nebaví, ale tady jsem si dala opravdu záležet.


Krásně to vystihla Vendula Kociánová, popisující její tvoření úžasného života, protože tam venku to nefunguje. Jenže to venku, i když se to bortí a je to smradlavý a těžký, nezaplácneme svým uměle vytvořeným cosi, jen ať se nás to moc nedotkne. Ono i to venku je v pořádku. A vytvářením si vlastní iluze svého štěstí, je stejné, jako schovávat hovno pod koberec. Když to řeknu jasně a stručně. :-) Je to vyčerpávající a stejně to jednoho dne musí ven.


Ke mě toto prozření přišlo asi před měsícem a sejmulo mě to jak kosa trávu.

Číst dál: Když se odevzdáme životu...