Nedávný úplněk ruku v ruce se Slunovratem mě donutili opět se jako pod mikroskopem podívat do vlastních hlubin. Šlo to přes emoce a jak jinak, než přes ty, které většina lidí nerada vytahuje na světlo Boží. Ale silou těchto měsíčních a slunečních energií prostě chtěly ven, ať se mi to líbilo nebo ne. 
 
 
Jenže nejdřív vykukovaly právě jen ty emoce. Žádný příběh na pozadí k nim nebyl. Ale ten příběh tam vždycky je. Jen ho vědomí prostě nechce vidět. Nechce se na něj dívat. Potlačování nemá smysl, to už víme. A tak jsem si musela najít čas, kdy jsem tyto příběhy dohledávala a hledala, co, proč, co s tím. 
Číst dál: Kdy(ž) on a ona jedno jsou