- Jste zde:
-
Titulní stránka
-
Blog
- Od nejčtenějšího
Blog - od nejčtenějšího
Na otázku kdo jsem já si často mnoho lidí nedokáže odpovědět. Možná jsme si ji ani nikdy nepoložili. Co vás tedy napadne když si položíte otázku: Kdo jsem já? A co vlastně znamená nalezení sebe sama? Já je souhrnem všech dějů a myšlenkových pochodů. Nalezení sebe sama znamená, že nacházíme sebe mimo svoje děje a stavy mysli. Vše, co člověk tvoří v realitě, nejprve tvoří ve své hlavě. Teprve po tom se vše realizuje v materiálním světě. Proč není napsáno ve skutečnosti? Skutečnost je totální harmonie mezi myslí a světem, který je kolem nás. Kdo cítí pocit disharmonie ve svém životě a zmatek, chce utíkat od skutečnosti co nejdál.
Uvědomuješ si jakou máš v sobě sílu? Používáš ji pořád, jen o tom někdy ani nevíš. Používáš ji více či méně, vědomě či nevědomě. Ale je tam. Někdy ji použiješ k sebedestrukci, jindy naopak k výšlapu na vrcholek. Spousta lidí o ní neví a i ti co ví, si někdy myslí, že ji nedovedou ovládat. A to je omyl. Ovládat ji dokážeme, jen jsme to zapomněli. Tato naše vnitřní síla je výborný sluha ale špatný pán. Obrať ji ve svůj prospěch.
Posledních pár dní mi život do cesty posílá zajímavá ponaučení. Téma se „jakoby“ náhodou točí kolem lidské svobody. Za posledních pár dní jsem procestovala stovky kilometrů a poznala plno nových lidí, všude jsem viděla různé fáze nesvobody. Určitě i já v takovém prostředí vyrůstala a bohužel nějakou tu dávku nesvobody šířím dál. Omezování v různých stupních na nás číhá ze všech koutů, aniž bysme si uvědomovali, jak naše mysl to přijala za normální. Poznala jsem hned několik různých druhů této nesvobody.
Číst dál: Kolik lidí ještě musíme zabít?
Přidat komentář (0 Komentářů)Povídali jste si jako děti duchařské příběhy? Běhal vám mráz po zádech a se zatajeným dechem jste poslouchali, hlavou se vám honilo, kolik je z toho pravda a kolik je vymyšleno? Já nemusela pro příběhy chodit daleko, sama jsem měla zážitků až až.
Když někomu vyprávím, co vše jsem od dětství zažívala, napjatě poslouchá a kroutí hlavou. U některých vidím ve tváři skepsi, jakoby si v duchu klepali na čelo, jiní zas mají velmi podobné zkušenosti také.
Číst dál: Paranormální jevy, realita nebo výmysl?
Přidat komentář (0 Komentářů)
Byla jednou jedna malá holčička jménem Eliška. Eliška byla velmi šikovná. Musela, protože v ranném věku dostala na starosti i své mladší sourozence a vlastně brzy i celou domácnost. Eliška často pracovala do vypětí sil, snažila se zvládat všechno, co zvládají dospělí, s hlavním cílem zaujmout svoje rodiče a dostat pochvalu, lásku. Té se jí skoro nedostalo, spíše naopak, čím více zvládala, tím více na ni bylo kladeno nároků. Jediné dny, kdy si mohla odpočinout, byly dny u nemoci. Ne u rýmy, nebo nachlazení, u nemoci, která člověka doslova uváže na postel. A pokud nemohla uniknout do nemoci, tak unikala do říše své fantazie.