Na otázku kdo jsem já si často mnoho lidí nedokáže odpovědět. Možná jsme si ji ani nikdy nepoložili. Co vás tedy napadne když si položíte otázku: Kdo jsem já? A co vlastně znamená nalezení sebe sama? Já je souhrnem všech dějů a myšlenkových pochodů. Nalezení sebe sama znamená, že nacházíme sebe mimo svoje děje a stavy mysli. Vše, co člověk tvoří v realitě, nejprve tvoří ve své hlavě. Teprve po tom se vše realizuje v materiálním světě. Proč není napsáno ve skutečnosti? Skutečnost je totální harmonie mezi myslí a světem, který je kolem nás. Kdo cítí pocit disharmonie ve svém životě a zmatek, chce utíkat od skutečnosti co nejdál.
Napadne vás nejspíš, že něco nepříjemného, čemu je lepší se vyhnout, zbavit. Projevuje se psychicky ale i fyzicky. Dokonce bychom často řekli, že to je něco hodně negativního. Zkusme se na to ale podívat z jiného pohledu a jen si tak řekněte „Strach je pozitivní emoce“. Strach je totiž dobrý sluha, ale zlý pán. To je pro něj výstižnější. My z něho často negativní emoci děláme. Proč? Protože s ním neumíme jednat. Neumíme s ním naložit a máme ho spojený s něčím negativním, co jsme zažili, nebo co do nás kdo vložil. Přitom nevidíme, že negativní je ta daná konkrétní věc, které se bojíme, ne onen strach.