maruska

Kdo jsem? Na to se těžko odpovídá. Moje odpověď je – jsem. Nic víc není třeba.

Ale tak mě asi moc nepoznáte, takže by bylo možná trefnější popsat kým nejsem.

Nejsem člověk, který by se hlásil k nějakému směru, víře, či náboženství, někdo, kdo se nazývá různými názvy jako „ezoterik, čarodějka, vědma, kouč, terapeut“ apod. Jsem vlastně „jen“ někdo, kdo může jít chvilku vedle vás, než na moje místo dosadíte někoho jiného. Zkusit vás naučit to, co už sama vím.

A nebo s vámi praktikovat terapie, které mě teď a tady nejvíc oslovily. Které mi fungují a které pomáhají i ostatním. Jediný název, který jsem si připustila k tělu je hypersenzitivní člověk. (Pro vysvětlení proč, si můžete přečíst tento článek: Jak mi zaškatulkování pomohlo se kousek osvobodit.)

Název Osvoboď se má pro mě spoustu významů a jeden z nich je právě toto neoznačování. Tím nechci říct, že je špatně, že chodíte do kostela, nebo že se hlásíte k nějaké politické straně. Jde mi ale o to, být ve všem svobodný/á, což samozřejmě není zrovna jednoduchý úkol.

Protože jsme naučení nechat se hodně ovlivňovat okolím, nemít svůj vlastní názor a nedůvěřovat svým pocitům, a to jak blízkými v rodině, přáteli a kamarády, tak institucemi a těmi „vlivnějšími“.

Moje vnitřní nastavení, které jsem znovuobjevila až před pár lety, je učit se svobodě v nesvobodném světě. Kde se musíme podřizovat (a někdy je to zkrátka i potřeba), kde jsme od mala odříznutí od toho, pro co jsme sem přišli. Naučit se nebýt „ovcí ale lvicí“.

Je jedno jakou techniku, terapii, styl zvolíte. Důležité je, že všechno vás může dovést do cíle a tím jste vy sami. To vaše „jsem“. Kde už nebudete pociťovat nesvobodu a budete se cítit volní. Kde poznáte tu nekonečnou bezpodmínečnou lásku… Velký úkol, že?

Nejde to hned, naše zvyky a zlozvyky a svět tam venku nás bude neustále znovu a znovu zkoušet. Na co tedy čekat? Šup do práce, vydejte se na tuto cestu se mnou!

A pokud přeci jen toužíte poznat moji osobu trochu víc, níže ponechávám původní mé představení, u kterého jsem už delší dobu měla touhu ho pozměnit. 

Mé jméno je Marie Krchňavá, všichni mi říkají Maruška. Můj život byl klasika, kterou prožívá spousta lidí nejen v naší zemi. Nedostudovaná právní fakulta, zaměstnání v administrativě soudů a soudního exekutora. Život jsem měla pestrý, osobně jsem se setkala s drogami, v osudu jsem měla i milujícího manžela, jen bojujeme s jeho psychickou nemocí. Také mě potkal rozpad vztahu s mou velmi blízkou a milovanou osobou - maminkou. Až po letech jsem pochopila, proč jsme si tím obě musely projít. Bohudík jsme k sobě opět našly cestu. 

Těmito událostmi, kterých bylo ještě povícero, jsem se nechala srazit až ke dnu, kdy jsem ráno neměla sebemenší chuť vstávat do života, který si se mnou dělá, co chce. Vstávala jsem jen kvůli mé malé dcerce. Vrátily se mi ve velkém do života panické záchvaty úzkosti a nechutenství, skončila jsem v péči psychiatra a na antidepresivech a totálně bez elánu.

Postupně se vše začalo dávat dopořádku, ale přišel další "držkopád" v mém posledním zaměstnání. Nedokázala jsem se o sebe postarat, cítila jsem se poníženě a neschopně a cítila jsem, že už nějak nemám síly cokoliv řešit. Samozřejmě to vše se odráželo i na mých vztazích s nejbližšíma. Pak přišlo velké a těžké rozhodnutí - toto zaměstnání vzdát.

Odehrával se ve mě boj ega a srdce, kdy srdce radilo pryč a začít se stavět znovu na nohy a ego mi radilo zůstat a přetrpět a ne "zbaběle" utéci. Poslechla jsem srdce a můj život se začal rapidně měnit. 

Po tom, co jsem se dokázala vyškrábat přes těch pár pěkně velkých klacků pod nohama, udělala jsem v životě obrat o 180°. Přišlo hledání toho, pro co jsem na tomto světě určená. Postupně den po dni, měsíc po měsíci se mi začala skládat nová mozaika mého života, který byl do té doby jedna velká hromada střepů.

Rozhodla jsem se působit jako ukazatel na cestě i pro ostatní. Podobně zahnaných lidí do slepých uliček, jako jsem se cítila já, je spousta a tak se začal rýsovat můj zcela nový směr. Nejdřív jsem netušila jak, čím začít, co dělat. Postupně ke mě přicházely kurzy, semináře, nové tváře, nový učitelé a já si díky tomu tvořila svůj nový život.

V listopadu 2014 jsem otevřela centrum duchovního rozvoje Osvoboď se v Brně na České. Konečně jsem si našla povolání, které mě baví, naplňuje mě, cítím se v něm volná a svobodná a můžu v něm tuto radost rozdávat i dál. A nejen já, ale propůjčuji prostory dalším skvělým lidem, s podobným duchem jako mám já sama.

Můj prvotní impuls byl a stále je, pomáhat lidem najít cestu ven ze slepých uliček, ve kterých se ocitli. A proč? To je snadné... Já sama jsem v takové jedné uličce zbloudila a měla jsem pocit, že mi nikdo a nic už nemůže pomoci. Svým způsobem to byla pravda, měli bychom se naučit pomáhat sami sobě, ale je také potřeba na to mít sílu. A proto se snažím na setkáních, které jsem začala pořádat, i na osobních konzultacích, ukázat lidem, jak tuto sílu v sobě najít a čerpat z této bezedné studny. 

 

proWeb

Více mne můžete poznat na mém webu www.MarieKrchnava.cz