Jak jsem psala v prvním díle, v mém životě o paranormální jevy nebyla nouze. Lidé, kteří těmto věcem nevěří, si klepou na čelo a nevěří mi nebo hledají racionální vysvětlení. Já zatím žádné nenašla, a to co cítím, se prostě logicky vysvětlit nedá. Ať si myslí kdo chce, co chce, vlastním pocitům věřím víc než teoriím skeptiků.

Díky těmto zážitkům jsem byla vlastně pořád tak nějak tlačená k poznávání duchovního světa. Lákalo mě to, chtěla jsem přijít věci na kloub. Ale zároveň jsem se vždycky šíleně bála. Postupem času jsem odkrývala kousíček po kousíčku.

Číst dál: Paranormální jevy, realita nebo výmysl? II.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Povídali jste si jako děti duchařské příběhy? Běhal vám mráz po zádech a se zatajeným dechem jste poslouchali, hlavou se vám honilo, kolik je z toho pravda a kolik je vymyšleno? Já nemusela pro příběhy chodit daleko, sama jsem měla zážitků až až.

Když někomu vyprávím, co vše jsem od dětství zažívala, napjatě poslouchá a kroutí hlavou. U některých vidím ve tváři skepsi, jakoby si v duchu klepali na čelo, jiní zas mají velmi podobné zkušenosti také.

Číst dál: Paranormální jevy, realita nebo výmysl?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Zažíváte takové ty výbuchy sopek uvnitř sebe? Skládají se vám postupně zdánlivě malé problémy a pak přijde den, kdy to musí ven? V jednom momentě stačí už jen malinké doťuknutí a po něm přijde velký výbuch. Pak se lidé kolem nestačí divit, nechápou a ke všemu to často schytá první, kdo je po ruce a vůbec za to nemůže. Následně přijdou výčitky. Dá se tomu vyhnout? Jak?

Číst dál: Jak si primárně pomoct v sekundární emoci

Přidat komentář (0 Komentářů)

Jdete s partnerem do divadla, načančaná jako princezna, ostatní se za vámi otáčejí a váš muž se chová galantně? Otevírá vám dveře, donese sklenku vína o přestávce? Při doprovodu dává pozor, aby šel, kde měl a přidržuje vás jemně zavěšenou na jeho rámě? Jenže pak představení skončí a opět se vrátíte nohama na zem. Dáma je už opět klasickou ženou, matkou, zaměstnankyní atd., točící se v kruhu povinností. A muž odložil svého gentlemana s oblekem do skříně a zas je z něj normální muž, otec, vydělávající hlava rodiny. Proč tomu tak je?

Číst dál: Proč jsou muži gentlemani jen občas?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Když si vzpomenu na své dětství, tak ani netoužím po návratu do něj. Hlavně mi vzpomínky kazí škola, která mě ničila. Znovu bych se do tohoto bodu vrátit už nechtěla. Tak proč bych měla chtít žít jako dítě?

Sama malé dítě mám a tak se s nimi setkávám o něco častěji a řeším dětské záležitosti více, než jako bezdětná. A je to už delší doba, kdy jsem si začala uvědomovat, jak úžasně děti žijí. I my dospělí často říkáme, že děti mají ten svůj ráj a ať si ho užijí co nejvíce, než jim začne ten „normální" dospělácký život. Život plný povinností, úkolů a zodpovědnosti. Proč jsme si tento život tak ale nastavili?

Jde přenést kousek toho dětského ráje do našeho života?

Číst dál: Proč žít jako dítě?

Přidat komentář (0 Komentářů)