Dnes jsem vyřešila můj oběd tím, že jsem si tady kousek od domu zašla po dlouhé době koupit grilované kuře.
Chtěla jsem jen 1/4 a tak se pán ptal, jaký chci kousek - prsíčko nebo stehýnko.

Já mám ráda obě, je mi to jedno a tak jsem mu to řekla. On se ještě zeptal, že mi dá to, co mám raději a já na to odpověděla: "Já sním všechno, je mi to opravdu jedno..."

Dal mi stehýnko, které tam asi sušil od rána, protože poživatelného masa na tom je opravdu pomálu... Sama jsem si o to řekla...
Takže příště, až se tam zas za dlouho ukážu pro lenost vařit si, budu hlásit: "chci pěkně vypečený VELKÝ kus!" :-D

A teď si jdu namazat chleba s máslem na dojezení... :-)

Přidat komentář (0 Komentářů)

Ach to naše ego. Už si myslíme, jak nás neřídí a ejhle, ani to leckdy nevnímáme a promlouvá za nás.

V oblasti duchovního rozvoje se setkávám s různými lidmi. Většinou s pokornými, ti, kteří vědí, že učit se duchovně a osobně růst, trvá celý život, a to nejen ten jeden...

Ale také jsem už potkala pár duší, které dávaly najevo, jak jsou už daleko, jak vlastně ví víc, ví líp a už mají vše ozkoušené a jsou nad věcí. Jak jste ještě tolik pozadu oproti nim. A vlastně většina lidí je ještě „na začátku“.

Ach to ego! Je opravdu šikovné a dokáže nás hezky obalamutit.

Když je někdo opravdu hodně daleko na cestě osobním a duchovním rozvojem, nedává to najevo, nepovyšuje se nad ostatní. Nepotřebuje to svoje ego "krmit". Jeden z takových vzorů (pro mě) – Mooji.

Nenechte se zmást ani egem svým ani egem ostatních ;-).

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnešní článek je víceméně k zamyšlení. Každý na toto téma bude mít nejspíš jiný názor, jinou zkušenost. Určitě ale rozvíří tok myšlenek, tak jak se to stalo mě. Už ani nevím, jak jsem k tomuto tématu přišla. Prostě mě to najednou napadlo. Moje hlava je občas zkrátka továrna na myšlenky.

Číst dál: Rozvedli byste se se svým dítětem?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Hodně jezdím autem. Většinou jezdím kratší vzdálenosti do 50 km denně. Častěji se setkávám na cestách s podobnými lidmi, kteří běžně jezdí autem do práce, ale potkávám i řidiče profesionály, kteří jezdí denně ještě mnohem více než já.

Dalo by se říci, že průměrně tak 95 % z mých cest se setkávám s řidiči, kteří udělají nějakou tu chybu. I mě se občas zadaří. Když jsem byla jednoho dne svědkem dost těžké nehody, uvědomila jsem si, že stačí setinka a člověku se naprosto změní život. A často se tomu nedá ani zabránit.

Číst dál: Zvířata jako vyslanci andělů

Přidat komentář (0 Komentářů)

summer 858824 1280

Není to tak dlouho, co jsem se jako žena cítila méněcenná. Slabší pohlaví, problémová. Např. když jsem po mateřské nastoupila na pracák, okamžitě jsem byla zařazena do rizikové skupiny, do skupiny de facto nezaměstnatelných. Mám doma malé dítě, kdo by mě chtěl zaměstnat, že?

Není to tak těžké nevážit si ženství, když od dětství slýcháváte, jak jsou holky slabší, nemožný, neumí řídit, jen brečí, měly by stát u plotny a starat se o děti a manžela... Od žen v příbuzenstvu jsem v období dospívání vyslechla „rady“, jak nemám spěchat na měsíčky, pak je to velká otrava a nezbavím se jich až tak do 50 let. Jak má holčička přijmout své ženství? Jak má najít svou krásu?

Číst dál: Chtěli byste raději být mužem, ženou či obojživelníkem?

Přidat komentář (0 Komentářů)