Ach to naše ego. Už si myslíme, jak nás neřídí a ejhle, ani to leckdy nevnímáme a promlouvá za nás.

V oblasti duchovního rozvoje se setkávám s různými lidmi. Většinou s pokornými, ti, kteří vědí, že učit se duchovně a osobně růst, trvá celý život, a to nejen ten jeden...

Ale také jsem už potkala pár duší, které dávaly najevo, jak jsou už daleko, jak vlastně ví víc, ví líp a už mají vše ozkoušené a jsou nad věcí. Jak jste ještě tolik pozadu oproti nim. A vlastně většina lidí je ještě „na začátku“.

Ach to ego! Je opravdu šikovné a dokáže nás hezky obalamutit.

Když je někdo opravdu hodně daleko na cestě osobním a duchovním rozvojem, nedává to najevo, nepovyšuje se nad ostatní. Nepotřebuje to svoje ego "krmit". Jeden z takových vzorů (pro mě) – Mooji.

Nenechte se zmást ani egem svým ani egem ostatních ;-).

Přidat komentář (0 Komentářů)

Hodně jezdím autem. Většinou jezdím kratší vzdálenosti do 50 km denně. Častěji se setkávám na cestách s podobnými lidmi, kteří běžně jezdí autem do práce, ale potkávám i řidiče profesionály, kteří jezdí denně ještě mnohem více než já.

Dalo by se říci, že průměrně tak 95 % z mých cest se setkávám s řidiči, kteří udělají nějakou tu chybu. I mě se občas zadaří. Když jsem byla jednoho dne svědkem dost těžké nehody, uvědomila jsem si, že stačí setinka a člověku se naprosto změní život. A často se tomu nedá ani zabránit.

Číst dál: Zvířata jako vyslanci andělů

Přidat komentář (0 Komentářů)

summer 858824 1280

Není to tak dlouho, co jsem se jako žena cítila méněcenná. Slabší pohlaví, problémová. Např. když jsem po mateřské nastoupila na pracák, okamžitě jsem byla zařazena do rizikové skupiny, do skupiny de facto nezaměstnatelných. Mám doma malé dítě, kdo by mě chtěl zaměstnat, že?

Není to tak těžké nevážit si ženství, když od dětství slýcháváte, jak jsou holky slabší, nemožný, neumí řídit, jen brečí, měly by stát u plotny a starat se o děti a manžela... Od žen v příbuzenstvu jsem v období dospívání vyslechla „rady“, jak nemám spěchat na měsíčky, pak je to velká otrava a nezbavím se jich až tak do 50 let. Jak má holčička přijmout své ženství? Jak má najít svou krásu?

Číst dál: Chtěli byste raději být mužem, ženou či obojživelníkem?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnešní článek je víceméně k zamyšlení. Každý na toto téma bude mít nejspíš jiný názor, jinou zkušenost. Určitě ale rozvíří tok myšlenek, tak jak se to stalo mě. Už ani nevím, jak jsem k tomuto tématu přišla. Prostě mě to najednou napadlo. Moje hlava je občas zkrátka továrna na myšlenky.

Číst dál: Rozvedli byste se se svým dítětem?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Vánoce v sprnu měly docela úspěch. Máte možnost přečíst si názor i "druhé" strany, a to je jak jinak, než názor mojí maminky:

Článek o vánocích ve mně vyvolal spoustu protichůdných pocitů. Donutil mě probrat se vzpomínkami na moje vánoce, coby dítěte. Potom na vánoce prožívané s mými dětmi a nakonec zkušenost prožitků vánoc jakožto babičky. Velice široká plejáda pocitů! Jako dítě jsem dlouho věřila na Ježíška, co nosí hodným dětem dárky rovnající se splněným přáním. A tak byly vánoce pro mě spojené s tajemným očekáváním, zda mi letos onen Všemohoucí Ježíšek splní moje přání a já si tím dokážu, že jsem byla opravdu hodná a dárky se zasloužím.

lights 631428 1280

Číst dál: A pro změnu jiný pohled na vánoce

Přidat komentář (0 Komentářů)