Předtím, než jsem potkala mého manžela, jsem byla docela zoufalka. Vztahy mě nějak ne a ne vyjít a já tak moc toužila po lásce, po objetí, po tom být milovaná. Když jsem se do někoho zamilovala, až s velkým hodně velkým odstupem času jsem zjistila, jak jsem se začala chovat. Ha ha, vlastně mi to úplně docvaklo až včera.

Přeměnila jsem se v někoho jiného. Tak moc jsem se chtěla zalíbit, zaujmout a „ulovit“, že jsem se proměňovala v tu, která jsem myslela, že se onomu muži bude líbit. Proč jsem to dělala? Jak jsem psala, byla jsem zoufalka. Cítila jsem neúprosnou samotu, deprese mě válcovaly ve velkém. Všechny moje vrstevnice měly za sebou už i několik vztahů a já pořád nic. Připadala jsem si děsná, divná, nemožná. Vždyť mě nikdo nechce, tak to přece není normální. Je na mě něco špatně. A tak jsem se přetvařovala, maskovala a hrála divadýlka. Nic platné mě to ovšem nebylo.

Číst dál: Jak si zoufalky šlapou po štěstí

Přidat komentář (0 Komentářů)

Ano, ano, už se nám to zase blíží. Děti už pomalu obchází strach a napětí a zároveň se těší, co dobrého dostanou. Já mám tyto svátky moc ráda, jen se ve mně trochu odehrávají boje. Říkám si, že se mi nechce dceři lhát a vymýšlet si, že přijde ta, pro ni, pohádková postava a že dárky pod stromek dává Ježíšek. Ale na druhou stranu si pamatuju sama to kouzlo, které tyto tradice mají. Jak jsem poznala už jen podle vůně v pokojíku, že mám za oknem dobroty. Cinkání zvonečků mi znělo tak kouzelně. A jak jsme z okna každý rok vyhlíželi "Ježíška", jestli ho konečně zahlédneme. A tak jsem o tato kouzla nechtěla připravit ani ji. Jak to ale udělat?

Číst dál: Mikuláš vs. strach - pravda vs. lež

Přidat komentář (0 Komentářů)

Před několik dny jsem šla s manželem na oběd. V restauraci bylo plno a tak dva číšníci nestíhali, oběd se nám protáhl. Já spěchala na schůzku, manžel do práce. Jídla jsme se dočkali a se spokojenými bříšky jsme odcházeli. Kousek od restaurace se naše cesta rozdělila.

Přišlo loučení.

Číst dál: Proč se stydíme za lásku?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Mám na facebooku 223 „přátel“. Na mojí stránce mám 228 „lajků“. Je prokázáno, že člověk dokáže udržovat kontakt až se 150 lidmi. Myšleno osobní kontakt, ne ten virtuální. Co znamenají pro vás vaše čísla?

Internet a sociální sítě začali ovládat svět. Na jednu stranu lidi spojuje, ale zároveň je od sebe oddaluje. Myslím, že teorii známe všichni, nemusím to zde nijak rozepisovat. Ale děláme s tím něco? Uděláme s tím něco zítra? Spousta lidí zlenivěla, vždyť na co někam chodit, když si mohu „pokecat“ přes internet. Ještě je to mnohem lehčí, než se seznamovat tam někde venku...
Navíc se schovají za klávesnici a monitor, ještě si vymyslí přezdívku, a pak mohou do světa vypouštět cokoliv, aniž by se báli, že jim někdo bude oponovat. A když? No tak přece z tohoto rozhovoru odejdu jinam.

Číst dál: Dobří lidé ještě nevymřeli!

Přidat komentář (0 Komentářů)

V dnešní době se možnost svého vlastního rozvíjení rozšiřuje o nové a nové metody. A tak se automatická kresba začala dostávat do širšího povědomí. Jenže ona není zas tak nová, používá se už poměrně dlouho, jen se nedostala prozatím k tolika lidem. Dnes se s ní doslova roztrhl pytel, ale i když název na vás kouká z různých částí světa (hlavně internetu), netušíte vlastně co to je?

Ani já to ještě před dvěma lety nevěděla a teorie získané z internetu se od sebe velmi lišily. Je to proto, že způsobů a metod, které automatická kresba používá je nesčetně mnoho. A tak vám zkusím alespoň nějak všeobecně vysvětlit, oč se jedná, ale teorie je stále jen teorie, nejlepší je si tuto kouzelnou metodu prostě vyzkoušet.

Číst dál: Automatická kresba pod lupou

Přidat komentář (0 Komentářů)