Před několik dny jsem šla s manželem na oběd. V restauraci bylo plno a tak dva číšníci nestíhali, oběd se nám protáhl. Já spěchala na schůzku, manžel do práce. Jídla jsme se dočkali a se spokojenými bříšky jsme odcházeli. Kousek od restaurace se naše cesta rozdělila.

Přišlo loučení.

Číst dál: Proč se stydíme za lásku?

Přidat komentář (0 Komentářů)

V dnešní době se možnost svého vlastního rozvíjení rozšiřuje o nové a nové metody. A tak se automatická kresba začala dostávat do širšího povědomí. Jenže ona není zas tak nová, používá se už poměrně dlouho, jen se nedostala prozatím k tolika lidem. Dnes se s ní doslova roztrhl pytel, ale i když název na vás kouká z různých částí světa (hlavně internetu), netušíte vlastně co to je?

Ani já to ještě před dvěma lety nevěděla a teorie získané z internetu se od sebe velmi lišily. Je to proto, že způsobů a metod, které automatická kresba používá je nesčetně mnoho. A tak vám zkusím alespoň nějak všeobecně vysvětlit, oč se jedná, ale teorie je stále jen teorie, nejlepší je si tuto kouzelnou metodu prostě vyzkoušet.

Číst dál: Automatická kresba pod lupou

Přidat komentář (0 Komentářů)

Ach to naše ego. Už si myslíme, jak nás neřídí a ejhle, ani to leckdy nevnímáme a promlouvá za nás.

V oblasti duchovního rozvoje se setkávám s různými lidmi. Většinou s pokornými, ti, kteří vědí, že učit se duchovně a osobně růst, trvá celý život, a to nejen ten jeden...

Ale také jsem už potkala pár duší, které dávaly najevo, jak jsou už daleko, jak vlastně ví víc, ví líp a už mají vše ozkoušené a jsou nad věcí. Jak jste ještě tolik pozadu oproti nim. A vlastně většina lidí je ještě „na začátku“.

Ach to ego! Je opravdu šikovné a dokáže nás hezky obalamutit.

Když je někdo opravdu hodně daleko na cestě osobním a duchovním rozvojem, nedává to najevo, nepovyšuje se nad ostatní. Nepotřebuje to svoje ego "krmit". Jeden z takových vzorů (pro mě) – Mooji.

Nenechte se zmást ani egem svým ani egem ostatních ;-).

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes jsem vyřešila můj oběd tím, že jsem si tady kousek od domu zašla po dlouhé době koupit grilované kuře.
Chtěla jsem jen 1/4 a tak se pán ptal, jaký chci kousek - prsíčko nebo stehýnko.

Já mám ráda obě, je mi to jedno a tak jsem mu to řekla. On se ještě zeptal, že mi dá to, co mám raději a já na to odpověděla: "Já sním všechno, je mi to opravdu jedno..."

Dal mi stehýnko, které tam asi sušil od rána, protože poživatelného masa na tom je opravdu pomálu... Sama jsem si o to řekla...
Takže příště, až se tam zas za dlouho ukážu pro lenost vařit si, budu hlásit: "chci pěkně vypečený VELKÝ kus!" :-D

A teď si jdu namazat chleba s máslem na dojezení... :-)

Přidat komentář (0 Komentářů)

Hodně jezdím autem. Většinou jezdím kratší vzdálenosti do 50 km denně. Častěji se setkávám na cestách s podobnými lidmi, kteří běžně jezdí autem do práce, ale potkávám i řidiče profesionály, kteří jezdí denně ještě mnohem více než já.

Dalo by se říci, že průměrně tak 95 % z mých cest se setkávám s řidiči, kteří udělají nějakou tu chybu. I mě se občas zadaří. Když jsem byla jednoho dne svědkem dost těžké nehody, uvědomila jsem si, že stačí setinka a člověku se naprosto změní život. A často se tomu nedá ani zabránit.

Číst dál: Zvířata jako vyslanci andělů

Přidat komentář (0 Komentářů)