S touto otázkou se dřív nebo později setká každý z nás. Vždyť už jen na pohovoru při vstupu do zaměstnání, kde se nás ptají „a jaký si představujete plat“ se ocitáme leckdy na tenkém ledě – mám si říct raději více nebo méně, či průměrně? Co bude správně?

Stejně tomu tak je, když začnete brát od zákazníků peníze „za hodinu“. A je jedno jestli jste terapeut/lektor nebo instalatér. Tak jako tak si jen a jen vy musíte stanovit tu svou cenu, svou hodnotu. Bude to pro zákazníka moc nebo málo? Bude za moje služby někdo ochotný zaplatit nebo se budu zdát až podezřele pod cenou?

Číst dál: Jakou mám cenu?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Je to již 10 let co tě postihla mozková mrtvice. Pamatuji si, jak jsem přišla do nemocnice na ARO. Stojím před tvojí postelí. Ty ležíš a nereaguješ vůbec na nic. Jsi napojená na všechny přístroje, které vydávají zvláštní zvuk. Pak přišel pan doktor a oznamuje mi, že takto už zůstaneš.

Ale já mu nevěřím.

Vím, že jsi silná a, že ty síly v sobě zmobilizuješ. Usmála jsem se na něj a oznámila mu, že to zvládneš. Viděla jsem jeho soucitný pohled. Vypadalo to, že jenom spíš. Že se přece z toho spánku probereš. Ale nereagovala jsi a když jsi na malou chvilku otevřela oči, tak jsi mě nepoznala. Měla jsi štěstí, že vůbec žiješ, protože s tvojí diagnózou jsi měla umřít. Měla jsi kombinaci mrtvice a ještě další nemoci. Na tomto oddělení leží hodně špatné případy.

Číst dál: Vůle žít

Přidat komentář (1 Komentář)

Kde jsou moje hranice??

O hranicích - a teď nemyslím ty, mezi státy - slýcháváme vlastně už od malička. Nejdřív je přece museli rodiče nastavovat nám a často je nezajímalo, kde bychom je potřebovali mít my. Dnes je to také ožehavé téma, a to hlavně u výchovy právě dětí. Jak jim ty hranice nastavit, aby byly správně? Někdo dítka dusí už od mala příliš těsnými „ohrádkami“ a někde zas dětem dávají veškerou volnost, takže se pak děti mohou cítit dezorientované a že o ně nikdo nestojí. A tak si hranice začnou vynucovat. Jak? No přece tím, že na sebe upozorňují o to víc.

Je poměrně těžké umět nastavit své hranice i ty dětské tak, aby sloužily a přitom neomezovaly. Proč jsou hranice vlastně důležité? Přirovnala bych to k rybníku. Pokud jsou jeho hráze příliš malé, voda z nich přeteče a zaplaví vše kolem. Pokud jsou příliš vysoké, tzn., že vody je v ní většinou málo a tak se tam hůř žije rybám, ani vy se v tomto „blaťáku“ moc neosvěžíte, ani se tam vlastně nedostanete. Stává se nedostupným životu i všem kolem.

Číst dál: Ztratil/a jsem své hranice – Kdy? Kde? Jak?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Moje otázka je nadnesená. Nemyslím reálný vozík ani fyzické svaly. A jaký teda?

Dnes jsem na facebooku narazila na nějakou reklamu či co. Psal tam někdo o kartách. Ani nevím, jestli to byl muž či žena. Byla to reklama na výklad karet. Jak lákala nové klienty? Tím, že jste se dočetli, že pokud hledáte řešení a nemůžete ho najít, tak si nechte vyložit karty... 

Jak jednoduché, že? 

Číst dál: Používáte invalidní vozík nebo svaly?

Přidat komentář (1 Komentář)

V době nedávné jsem si tu vylila srdce ohledně strastí z relapsu manželovi nemoci. Zde je odkaz na zmiňovaný článek: Kostlivec ve skříni. Protože téma je dost závažné a zasahující do života ve velké míře, rozhodla jsem se napsat část II. V této oblasti se mi stala totiž taková zvláštní věc. Jednoho dne jsem pracovala na počítači, když v tom zazvonil zvonek. Přišla má maminka něco mi jen předat mezi dveřmi. Stály jsme na chodbě a povídaly si.

Po návratu k počítači mi na obrazovce běželo video.

Nechápala jsem a nechápu doteď, kde se mi tam vzalo. Maminka tu byla něco málo přes deset minut, video právě dokončovalo osmou minutu. Chvíli jsem seděla a pozorovala o co jde a přemýšlela jsem, jak je to možné. Nic mě nenapadlo. Každopádně téma tohoto videa bylo více než zajímavé. Na videu byl mladý muž popisující svou zkušenost s psychickou chorobou a jakým způsobem se zbavil léků a vůbec, jak se mu povedlo nad nemocí snad zvítězit. Ve videu bylo řečeno i pár odkazů na další organizace zabývající se těmito onemocněními a hlavně o lepším přístupu k nemocným. Video bylo docela dlouhé a tak jsem jen odkaz přeposlala manželovi. 

Číst dál: Kostlivec ve skříni II.

Přidat komentář (0 Komentářů)