Dnes jsme měli zajímavý zážitek na obědě. Byli jsme v jedné restauraci na Tř. Kpt. Jaroše. Povídali jsme si a po dezertíku jsme zaplatili. Manžel se mě zeptal, jestli ještě posedíme, nebo už půjdeme. Mě se moc nechtělo, bylo mi příjemně a tak jsem mu řekla, že záleží na něm, že já nikam nespěchám. A tak jsme ještě chvilku zůstali sedět.

V tom k nám přišel nějaký cizí starší muž.

Pozdravil a ptal se, jestli už jsme se viděli. My nechápavě hleděli a tak pokračoval otázkou, jestli jsme v této restauraci poprvé. Odpověděli jsme, že už jsme tu několikrát byli, chodíme sem docela pravidelně. Ale že jeho tedy neznáme. Představil se nám jako majitel budovy, restaurace i hotelu nad ní. A že nás přišel pozdravit. Byla jsem moc mile překvapena, že by přišel majitel pozdravit své hosty, to se mi ještě nestalo.

Číst dál: I na obyčejném obědě se dějí neobyčejné věci

Přidat komentář (0 Komentářů)

Naše malá holčička už dorostla do školního věku. A tak má za sebou první půl rok, coby prvňáček. Včera přinesla domů své první vysvědčení. Samozřejmě jsme to museli náležitě oslavit. Koupila jsem dort a malinovou roládu a od tatínka dostala zvláštně krásnou kytičku. Povídali jsme si, jak si pamatujeme první třídu my a v tom jsme si vzpomněli, že vlastně vysvědčení máme doma schovaná.

Našli jsme nejen vysvědčení, ale i moje dvě žákovské knížky.

První vysvědčení moje i mého manžela vypadalo stejně a já si vzpomněla na moje zklamání. Čekala jsem na něm jedničky a ono tam bylo jen to, že jsem zkrátka prošla a kolik jsem zameškala hodin. Můj jediný rok ve škole, kdy jsem měla samé „biče“, a na vysvědčení nejsou. Manžel na tom byl podobně, jen jako nejstarší potomek tolik neřešil vzhled tohoto kusu papíru.

Číst dál: Včera bylo vysvědčení

Přidat komentář (4 Komentáře)

Ano, ano, už se nám to zase blíží. Děti už pomalu obchází strach a napětí a zároveň se těší, co dobrého dostanou. Já mám tyto svátky moc ráda, jen se ve mně trochu odehrávají boje. Říkám si, že se mi nechce dceři lhát a vymýšlet si, že přijde ta, pro ni, pohádková postava a že dárky pod stromek dává Ježíšek. Ale na druhou stranu si pamatuju sama to kouzlo, které tyto tradice mají. Jak jsem poznala už jen podle vůně v pokojíku, že mám za oknem dobroty. Cinkání zvonečků mi znělo tak kouzelně. A jak jsme z okna každý rok vyhlíželi "Ježíška", jestli ho konečně zahlédneme. A tak jsem o tato kouzla nechtěla připravit ani ji. Jak to ale udělat?

Číst dál: Mikuláš vs. strach - pravda vs. lež

Přidat komentář (0 Komentářů)

Předtím, než jsem potkala mého manžela, jsem byla docela zoufalka. Vztahy mě nějak ne a ne vyjít a já tak moc toužila po lásce, po objetí, po tom být milovaná. Když jsem se do někoho zamilovala, až s velkým hodně velkým odstupem času jsem zjistila, jak jsem se začala chovat. Ha ha, vlastně mi to úplně docvaklo až včera.

Přeměnila jsem se v někoho jiného. Tak moc jsem se chtěla zalíbit, zaujmout a „ulovit“, že jsem se proměňovala v tu, která jsem myslela, že se onomu muži bude líbit. Proč jsem to dělala? Jak jsem psala, byla jsem zoufalka. Cítila jsem neúprosnou samotu, deprese mě válcovaly ve velkém. Všechny moje vrstevnice měly za sebou už i několik vztahů a já pořád nic. Připadala jsem si děsná, divná, nemožná. Vždyť mě nikdo nechce, tak to přece není normální. Je na mě něco špatně. A tak jsem se přetvařovala, maskovala a hrála divadýlka. Nic platné mě to ovšem nebylo.

Číst dál: Jak si zoufalky šlapou po štěstí

Přidat komentář (0 Komentářů)

Mám na facebooku 223 „přátel“. Na mojí stránce mám 228 „lajků“. Je prokázáno, že člověk dokáže udržovat kontakt až se 150 lidmi. Myšleno osobní kontakt, ne ten virtuální. Co znamenají pro vás vaše čísla?

Internet a sociální sítě začali ovládat svět. Na jednu stranu lidi spojuje, ale zároveň je od sebe oddaluje. Myslím, že teorii známe všichni, nemusím to zde nijak rozepisovat. Ale děláme s tím něco? Uděláme s tím něco zítra? Spousta lidí zlenivěla, vždyť na co někam chodit, když si mohu „pokecat“ přes internet. Ještě je to mnohem lehčí, než se seznamovat tam někde venku...
Navíc se schovají za klávesnici a monitor, ještě si vymyslí přezdívku, a pak mohou do světa vypouštět cokoliv, aniž by se báli, že jim někdo bude oponovat. A když? No tak přece z tohoto rozhovoru odejdu jinam.

Číst dál: Dobří lidé ještě nevymřeli!

Přidat komentář (0 Komentářů)