weapon 424772 1280

Události posledních měsíců se opět víc rozohnily. Ne však u nás v ČR, ale jinde v Evropě. Avšak někteří to prožívají, jakoby se to dotýkalo přímo jich. Což se dá ještě chápat, jenže mám pocit, že se to docela vzdaluje od soucitu, který by na místě byl.

Přijde mi smutné, když moji přátelé šíří na sociálních sítích nenávistné hlášky a jsou plní hněvu za něco, co za prvé nemusí být až tak pravda, za druhé neděje se to jim. A co s tím udělají? Šíří hněv a nenávist jako ničící lavinu dál a tak se vlastně nevědomky připojují k těm, kteří zlo páchají. Šíří se tím strach, nervozita, nejistota a hlavně nenávist. Z těchto emocí člověk dělá rozhodnutí, která často končí špatně.

Co dělám já, když už jsem se rozhodla se k tomuto tématu krátce vyjádřit? Už jednou jsem někde psala, že moje touha zachránit celý svět byla snem naivního děvčátka. Ale přišla jsem na to, že se na tom mohu podílet. A to jako jedinec. Sama u sebe. Pokud sami nedokážeme vyjít v "míru" se svými blízkými, se svými sousedy a i lidmi v širším okolí, pokud sami nešíříme lásku a neučíme se zvládat své nedostatky, potom se dějí na světě strašné události.
 

Můžeme za to my všichni!

Násilnými hláškami a šířením těchto zpráv nikomu a ničemu nepomůžeme ani neprospějeme! Spíš naopak. Pokud se vám tyto události nelíbí, máte minimálně dvě možnosti: buď jeďte do oněch míst a dělejte s tím něco, nebo začněte u sebe tady a teď. Pamatujte, že existuje jedna stará pravda, a to, že násilí plodí násilí... Kdyby každý chtěl mír na Zemi, a každý pro to taky něco udělal, to by se pak šířilo jako lavina také. Pro mě mnohem lepší volba a za pokus to taky rozhodně stojí. Co myslíte?
 
 
Přidat komentář (0 Komentářů)

Nedávno jsme s mým mužem oslavili 10. výročí svatby. Pro někoho kousíček, pro jiného velký úspěch. Pro mě obojí. Je to kousek našeho života, ale velký úspěch toho, co všechno jsme za tu krátkou dobu zvládli.

Před rokem a půl jsme si plánovali, jak velkolepé oslavy uděláme. Jak pozveme spoustu lidí, které máme rádi. Jak uděláme druhou malou svatbu a užijeme si tento den oslav naší vzkvétající lásky. Nebo si splníme sen a poletíme balonem na vyhlídkový let. Nebo si koupíme víkendový kurz, který nám loni tak moc dal. 

Číst dál: Můj (ne)obyčejný den a kouzelná noc

Přidat komentář (1 Komentář)

Včera jsme se na našem Duchovním putování věnovali chvíli jednomu stále opakujícímu se tématu. Souviselo dost úzce se zodpovědností. Stává se mi totiž často, že se někdo přihlásí, dokonce potvrdí účast a nakonec nepřijde. Bez omluvy. Nebo se omluví až se zpožděním. A tak opakovaně dostávám otázky od těch, kteří přišli, jak je to možné? Jak to, že nemá dotyčný špetku zodpovědnosti a neomluví se?

Když jsem toto téma řešila s dalšími lektory a lektorkami, mají stejné zkušenosti. Přiznám se, že na začátku mě to rozčilovalo. Hlavně v momentě, kdy jsem měla přihlášených vícero lidí, doma jsem měla nemocnou dceru, kterou jsem nabalila do auta a jela s ní. V Brně jsem ji předala manželovi a on ji zas odvezl domů. Mě nakonec nikdo nepřišel. Tehdy jsem na nezodpovědnost druhých narazila docela tvrdě. To už je ale doba před rokem a půl. Od té doby jsem si tak nějak zvykla, nemocnou dceru už prostě nevozím a tento jev mezi lidmi jsem přijala jako normál.

118952430 ab82cec62f oVnímám to tak, že dotyčný se zalekne na poslední chvíli sám se sebou něco udělat, bojí se té zodpovědnosti a tak prostě couvne. Možná to je také nějaké podvědomě zašité malé rebelství. A výmluv se dá najít spousta. Ti, kterým se stane, že jim do toho opravdu něco vleze a zkrátka jim to nevyjde, se většinou také ihned omlouvají. U ostatních se mohu jen a jen domnívat, ale to mě může zavést na spoustu mých omylů a tak je lepší to zkrátka raději neřešit, neposuzovat.

Číst dál: Zodpovědnost

Přidat komentář (0 Komentářů)

Tento článok je určený nielen hráčom multimediálnych hier. S trochou predstavivosti si takú hru dnes dokáže vybaviť pred očami skoro každý. Počítačové hry takmer vždy vytvárajú určitú virtuálnu realitu, do ktorej sa hráč má ponoriť. Či už ide o virtuálnu plochu s kartami v prípade Solitéru alebo pokročilú 3D simuláciu postapokaliptického sveta v prípade Falloutu. Počítač alebo herná konzola sa nám stáva predĺženou rukou nohou či inou časťou tela, ktorou ovládame postavičku vo virtuálnom svete. Poďme sa teda pozrieť ako do toho celého zapadá náš vlastný život.

Do virtuálnych svetov sa hráči po celom svete noria na hodiny a hodiny denne. Ja som bol tiež jedným z nich a aj teraz si raz za čas zahrajem, ale už to nie sú dlhé hodiny skôr len minúty. Kupujeme si drahé príslušenstvo v podobe joystickov, volantov, interaktívnych rukavíc a podobných technických výdobytkov aby bol dojem z virtuálnej reality čo najskutočnejší. Stojí to pomerne dosť peňazí a hlavne vo virtuálnej realite rastieme na úkor tej našej skutočnosti “tam vonku”. Len málokomu sa podarí úspech z videohry preniesť do reality tak aby mu bol skutočne ku prospechu.

Číst dál: Život ako virtuálna realita

Přidat komentář (0 Komentářů)

„Obdivuji, jak to všechno zvládáš“, „Ty jsi tak silná, ty to zvládneš“, „Jak to děláš, že to zvládáš? Na tvém místě bych to nedala…“

Tyto věty slýchávám poslední dobou často. Vím, že jsou myšleny dobře a na podporu. Přesto někde hluboko ve mně se něco vzpouzelo. Něčím mě to naštvávalo a nikdy nevím, jak na tyto věty reagovat.

Prostě musím, co mi zbývá. Co na to odpovědět?

Musím? Opravdu musím?

Číst dál: Nejlepší věta podpory: Nemusíš to vydržet

Přidat komentář (0 Komentářů)