V rámci mého hledání rovnováhy úplně ve všem, mi život přinesl opět jedno nové poznání. Snažila jsem se (a pořád se snažím) naučit se neškatulkovat. Nejvíc citlivé téma škatulkování jsem osobně zakusila několikrát. Např. při používání názvů diagnóz u mého manžela a u našich známých diagnostikovaných lidí (psychiatrické diagnózy). A pak v rámci křesťanské víry (o tom jsem už vlastně i jednou psala.)

Říká se „nazývejme věci pravými jmény“. Jak se tedy bavit o tom, když má člověk jakékoliv označení, ale nepoužívat toto označení? Jde to? A proč to vlastně „nedělat“?

cardboard box 155480 640

Číst dál: Jak mi zaškatulkování pomohlo zase se kousek osvobodit

Přidat komentář (0 Komentářů)

Proč jsme na tomto světě? Má náš pobyt tu nějaký hlubší význam? Jaký je smysl našeho života i lidstva? Jak se dostat ze začarovaných kruhů a najít odpovědi? To jsou těžké otázky, kdy někdy odpověď najdeme, alespoň si to myslíme, ale pak nás život sám přesvědčí, že nebyla zas tak správná. Třeba si myslíme, že náš smysl života jsou děti, partner, práce atd.

Já osobně si myslím, že smysl života byl měl být takový, který nám zvenčí nemůže být odebrán.

Už takový smysl života máš?

Čím víc na sobě pracuji, učím se a poznávám hlouběji svůj vlastní vnitřní svět, tím víc objevuji, jak je důležité toto poslání najít. A jak moc důležité je, použít k tomu „nástroj“, který jsme „dostali“ na tuto cestu.

Jaký to je nástroj? 

Číst dál: Zázraky, které umí jen naše tělo

Přidat komentář (0 Komentářů)

A je tu zas pondělí. Víkend skončil, manžel odešel do práce, hned po něm dcera do školy. V bytě je opět velký nepořádek. Víkend byl plný všech možných emocí. Byl náročný jak dlouho ne, ale zakončili jsme ho krásně. Všechno se v dobré obrátilo. 

Teď tu sedím, opět si říkám, že mi tu zas nechali ti dva nadělení. Uprostřed obýváku leží nedohrané Dostihy a sázky. Mám největší kopku peněz a nejvíc stájí a na nich nejvíc dostihů... Přesto jsem to byla já, kdo hru přerušil a nechtěl včera už pokračovat.

Rozehraná hra

Číst dál: Svět očima srdce, vidíš ho?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes je Valentýn. Tedy svátek sv. Valentýna. Tento svátek je snad ze všech svátků nejvíc výjimečný. Proč?

Protože rozděluje většinu lidí na dva tábory - na ty, co ho mají rádi a rádi ho oslavují (je jedno z jakého důvodu) a na ty, co ho nesnáší (důvodů je také několik). Ti, co ho nesnáší mají většinou argumenty typu: je to americký svátek, jsem single a tak je mi z toho svátku zle, nebo láska by se měla "dokazovat" každý den, ne jen jednou za rok. Mě u toho vždycky napadá, že proč lidi vlastně slaví (cokoliv)? Ze všeho, co děláme pravidelně - rutinně, se ta rutina stává. Proto je super, že máme co slavit a proto já osobně mám ráda jakýkoliv důvod k oslavě. A tak slavíme docela často :-D I Valentýna.

Ale vrátím se k oné svobodě v nadpisu. Je naprosto v pořádku, že jakýkoliv svátek slavíte a je naprosto v pořádku, že jakýkoliv svátek neslavíte. VY se rozhodujete, jak to chcete mít. Jak to mají ostatní, vás vůbec nemusí zajímat, pokud VÁS OSOBNĚ samozřejmě nenutí, abyste (ne)slavili také.

2619610977 05ed612ca5 z

Číst dál: I o tom je svoboda...

Přidat komentář (0 Komentářů)

… dá ti ho Vesmír sám. Podělá se auto, padnou schůzky, klienti onemocní, v horším případě tě dostane nemoc taky. A pokud jsi předtím běžel/a fakt rychle, tak ten držkopád docela bolí.

Moje story: měla jsem toho posledních pár měsíců – dobře, asi vlastně tak poslední rok; fakt hodně. Loni jsem touto dobou usilovně hledala nové místo pro mé centrum, před vánoci jsem ho našla a měla jsem mít konečně volno. Ne, přišlo napadení webů a s tím kopa práce po novém roce. Pak na jaře se ozvala manželova nezvaná „kámoška“ v podobě jeho nemoci a šup dva měsíce slaměnou vdovou zařizující, vyřizující, pracující, před zhroucením.

Udržela jsem sebe, jeho, dceru i své povolání a jede se dál…

Číst dál: Když si neumíš dát volno...

Přidat komentář (0 Komentářů)