Naše malá holčička už dorostla do školního věku. A tak má za sebou první půl rok, coby prvňáček. Včera přinesla domů své první vysvědčení. Samozřejmě jsme to museli náležitě oslavit. Koupila jsem dort a malinovou roládu a od tatínka dostala zvláštně krásnou kytičku. Povídali jsme si, jak si pamatujeme první třídu my a v tom jsme si vzpomněli, že vlastně vysvědčení máme doma schovaná.

Našli jsme nejen vysvědčení, ale i moje dvě žákovské knížky.

První vysvědčení moje i mého manžela vypadalo stejně a já si vzpomněla na moje zklamání. Čekala jsem na něm jedničky a ono tam bylo jen to, že jsem zkrátka prošla a kolik jsem zameškala hodin. Můj jediný rok ve škole, kdy jsem měla samé „biče“, a na vysvědčení nejsou. Manžel na tom byl podobně, jen jako nejstarší potomek tolik neřešil vzhled tohoto kusu papíru.

Prohlížela jsem si všechna svá vysvědčení a najednou jsem zůstala doslova v šoku. Celý život jsem žila v domnění, že jsem sotva prolízala. Že moje vysvědčení zdobila nejedna čtverka. Ano, bylo to MOJE vysvědčení a samozřejmě, že jsem známky vždycky viděla. Ale v hlavě mi zůstala představa odporných známek, a že tato vysvědčení zůstanou schovaná jako kostlivec ve skříni. Včera jsem prohlížela papír za papírem a za celých 9 let mojí povinné školní docházky tam byla jedna 4 v prvním pololetí 7. třídy. Jinak dvojky, jedničky, sem tam trojka. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Kde jsou ty hrozné známky??

Jak to, že jsem měla tak mylnou představu?

Jak to, že jsem doslova věřila tomu, že má vysvědčení hyzdila jedna čtverka za druhou? Jak to? Protože jsem ze všech možných stran slýchala, jak nejsem dost nadaná, nejsem dost chytrá, jsem slabá v tom a tam v tom. Na střední školu ani nemám, natož na vysokou proboha. Moje mamka to bohužel nezachránila, když mi tvrdila, že na tom nezáleží. Že záleží jen na mě a že chytrá jsem. Byla jediná.

Víte, jak vypadala vysvědčení mého manžela? Docela podobně. Čtverku tedy neměl, ale jinak jedničky, dvojky, sem tam trojka. Vystudoval VŠ s červeným diplomem. Neslýchal denně, jak je neschopný a jak to nikam nedotáhne. Jak má sotva na výuční list a že se ani neuživí.

Tisíckrát opakovaná lež se pro mě stala pravdou. Až v dospělosti jsem pomalinku začala přicházet na tuto pravdu. Až v dospělosti jsem zkusila i tu vysokou a taky jsem přišla na to, že mít titul neznamená uspět v životě a až včera jsem dokonce našla důkaz, že moje sebehodnocení bylo zcela mylné, jen proto, že jsem ty ostatní nechala vlézt do své hlavy…

Na čem jsou založena ty vaše sebehodnocení??

0
0
0
s2sdefault