V posledních pár letech by se dalo říct, že se z meditace stal "boom" této doby. Jak by ne, má nespočet pozitivních výsledků. Dá se nastavit pro každého, může být velmi individuální a rozličná, přesto její přínosný výsledek je téměř vždy zaručen. Jen výjimečně se stává, že vám nic nepřinese. Ale setkávám se i s lidmi, kteří se jí bojí, tvrdí, že má svá temná zákoutí. Má?


Nemohu odpovědět jako odborník, ani se za něj nepovažuji. A abych pravdu řekla, odborníků je u nás jen velmi malá hrstka. I to jsou "jen" lidé, každý používající jinou metodu přizpůsobenou sama sobě. Já jsem spíše dlouholetý běžný uživatel. Můj názor je (zatím i zkušenost), že snad vše má dvě strany mince. Tak jak s věcmi, a to i těmi duchovními, zacházíme, tak se k nám chovají. Co do světa vyšleme, to se nám vrátí.

Meditace jako taková má opravdu široké pojetí.

Z toho důvodu vzniká první obava: co když něco udělám špatně? Hlavně, když reakce moje, je jiná než u lidí ostatních. Jako příklad uvedu, že spousta lidí u meditace usne. Někteří, dokonce odborníci, tvrdí, že je to špatně. Druhá půlka zas, že to nevadí. A lidé, kteří začínají, se v tom mají vyznat. (Co se týče zrovna toho usínání, nepovažuji to za nic špatného. Záleží velmi na okolnostech vašeho života. Pokud řešíte opravdu velké problémy, tělo si prostě žádá odpočinek. Jestli vám usínání hodně vadí, volte polohy, ve kterých neusnete a dobu meditace si nastavte na kratší úsek.)

Já poznala, že meditace nějaká svá pravidla má. Není jich mnoho, jsou to spíše takové základy.

Prvním z nich je tzv. uzemnění. Když budete "cestovat" světem představivosti, astrálním světem apod., zároveň potřebujete zůstat na zemi, ve svém těle. Uzemníte se jednoduše, představíte si na začátku meditování, že máte nohy spojené se zemí. Můžete se setkat s výrazem "prodloužení nohou jako kořeny stromu do podlahy". Já častěji používám jen uvědomění, jak je chodidlo položené, jakou silou, kde se dotýká. Tento druhý příklad je jednodušší hlavně pro lidi s menší představivostí.

Druhým krokem by měla následovat ochrana. Nejlépe vás ochrání světlo. Kde je světlo, tam temnota nemůže. Já používám slunce. Slunce je docela běžně používané k ochraně v meditaci. Znázorňuje totiž velmi silný aspekt, lásku, moudrost. Slunce naplňuje energií, která umí stimulovat vaše tělo k lepšímu fungování. A představuje nejvyšší Lásku, Boha. Zahalte se hned po uzemnění do paprsků slunce a nechte ho provázet vás celou dobou meditace.

Co se poté meditace týče, už záleží jen na vás, jakou cestou se vydáte. Jestli se jen zaposloucháte do relaxační hudby, nebo si pustíte nějakou vedenou meditaci přes youtube. Doporučuji vyhledávat ověřené lidi a řídit se intuicí - srdcem. Pokud vám někdo nesedne, je vám jeho hlas nebo způsob nepříjemný, vypněte meditaci a hledejte jinou.

Jiná je meditace v soukromí a jiná je s lidmi. Nemohu říci, která je lepší. Zkrátka jiná energie je v kruhu žen, jiná v kruhu s lidmi obou pohlaví a jiná je, když jsem sama doma.

Nic se neděje, když nemáte představivost a nedokážete si představit vůbec nic, ani barvy, ani čísla, natož např. jezero, hory atd. Stačí vnímat jen své tělo, dech, už toto působí relaxačně a uvolňuje to vaše tělo od stresu, takže to má smysl. Nesrovnávejte se s ostatními a neočekávejte ihned super výsledky. Výsledky se dostavují po pravidelných meditacích. Opět u každého to trvá jinou dobu.

Co se týče polohy, každý opět radí něco jiného.

Co říkám já? Meditovala jsem s různými lidmi, většími i menšími profíky. Každý, opravdu každý má svůj styl, svoje "by se mělo a lepší je...". Každý jsme originál, každý jsme jiný a tak každému vyhovuje něco jiného. To se týká všech. I ti profíci se to někde učili a buď si meditace přizpůsobili sobě, nebo se snaží nacpat do měřítek jejich učitelů i přes své vnitřní špatné pocity. Já zvolila strategii: jsem tak, jak cítím, že chci být. Polohu si určím podle nálady. Doma většinou ležím. Někdy sedím na židli, někdy klečím. Jde o to, že když chci meditovat déle, je pro mě důležité pohodlí. Potom se totiž nemusím soustředit na to, že mám nějakou část těla přesezenou a potřebuji polohu změnit, abych se zbavila bolesti. A v tom samozřejmě musím přerušit i meditaci. Z hladiny alfa se skoro nedostanu a do ní se dostanu opět velmi rychle, ale každý to tak nemá. Proto doporučuji najít si ideální polohu hned od začátku, abyste ji nemuseli měnit.

Jiný je i ideální čas.

Kdy meditovat: Ráno, večer? Někdo medituje raději ráno, čerstvě probuzený, nabudí se do nového dne meditací. Někomu ráno nevyhovuje, protože se mu hned nastartuje mozek na "co dnes všechno potřebuji stihnout udělat". Což je i můj případ. Večer se můžete cítit unavení a nechce se vám, a nebo právě večer, kdy už máte celý den za sebou, si rádi zameditujete a uzavřete tím svůj den. Meditovat se dá v každou dobu a dá se to naučit. Ale každý máme ten svůj čas, kdy nám to jde nějak snadněji. Najděte si tento čas a v něm začněte, bude to pro vás snadnější.

Kam se vydávat v hladině alfa?

Kamkoliv. Pro začátek je dobré si najít svou vlastní krajinu, která mi vyhovuje. Která mi nejen vyhovuje, ale kterou doslova miluju. Já mám obrovskou zahradu s jezírkem s průzračnou vodou a vodopádem. Vymyslete si to svoje kouzelné místo, kde se cítíte dobře, kde vás nikdo a nic neruší, kde jste naprosto svobodní. A nemusíte si ho ani vymýšlet, zavzpomínejte, kde se vám velmi líbilo a hned máte vzor pro váš vnitřní svět.

Poté se dají přidávat různá jiná místa, která se vám líbí. Vysoké hory, modré moře, zelená louka. Nebo jen barvy. Každá barva má totiž svůj význam. Můžete se obklopit barvou, která vám zrovna vyhovuje, kterou cítíte, že potřebujete. Záleží zde jen čistě na vaší představivosti. Pracovat se dá s velmi rozmanitými způsoby. Dá se zde léčit se, vizualizovat si svá řešení situací v životě. Setkat se se svými průvodci, nacházet odpovědi na své otázky, čerpat energii. Ale také jen čistě odpočívat a vypnout.

A jak jsem již psala, jsou lidé, kteří si nedovedou představit téměř nic. Nevadí. Opravdu stačí jen vnímat své tělo, svůj dech, jak je položené, kde se dotýká a jakou silou. Jak proudí vzduch dovnitř a ven, kde všude ho cítím. Jak mám uvolněné svaly, hlavně v obličeji. Můžete si u meditace všimnout, že kdykoliv vám přijde do hlavy nějaká myšlenka, objeví se to i na svalech v obličeji - kolem očí a na čele nejvíce. Takže je dobré opětovně tyto svaly dokonale uvolňovat.

A jak meditaci zakončit?

Opět podobně jako na začátku. Vraťte se ke svému tělu, ke svým nohám, ke svým smyslům. Uvědomujte si, jak jsou vaše nohy na zemi, jak celé vaše tělo, kde se dotýká. Co cítíte na dlaních, co cítíte na jazyku (hmat, chuť). Co slyšíte kolem sebe (sluch), co cítíte (čich) a nakonec se prodýchněte a otevřete oči (zrak).

Co se stane, když se neuzemníte a nezakončíte meditaci?

Nemusí se stát nic. Nejčastěji se ale stává, že takovou osobu bolí hlava a je jakoby duchem nepřítomna. Hůř se soustředí. Je to tím, že jakoby částečně nebyla zpět. Proto je důležité na začátku se uzemnit a na konci se plně vrátit "nohama na zem".

Není zkrátka třeba se něčeho bát. Jdete sami do sebe, ke své duši, ke svému Já. Pokud se nebojíte svého nitra, není třeba se bát ani meditace. A jestli máte obavy z různých entit, nebo zneužití jiným člověkem, který vás třeba meditací provází: řiďte se svými pocity, srdcem a intuicí. Zjišťujte si zkušenosti ostatních s touto osobou, ale berte to spíš jako jejich zkušenost. Každý nevyhovuje všem, takže to může být jen malý ukazatel. A na začátku každé meditace se chraňte např. těmi slunečními paprsky, do kterých se úplně zabalíte. Můžete se nechat hned od začátku doprovázet svými průvodci, anděly nebo archanděly. Záleží jen na vás, jak to cítíte.

Takové jsou letité zkušenosti moje. Takto jsem si meditaci přizpůsobila, aby mi vyhovovala, dobře sloužila a nemusela jsem se ničeho obávat. Neberte tedy tento článek jako primární učebnici, a že jedině takto se to má dělat.

Přeji vám, ať si najdete tu svou nejideálnější metodu, která vám přinese do života mnoho dobrého!

0
0
0
s2sdefault