Už jste si na tuto otázku odpověděli? A co takto otázka: Jaký je můj smysl života? Moje odpověď kdysi byla rodina – manžel, dítě/děti. To je to nejdůležitější. Jenže co se stane, když o ně nedej Bože přijdete? Co vám zůstane? Neměl by být smysl života víc? Že i když přijdete o všechno a o všechny, smysl života neztratíte? Tak jaký by tedy měl být? Co takhle vy sami? O sebe také můžete přijít?

S tím, „kdo jsem" je právě úzce spjat i smysl života. Pokud nevím, kdo jsem, je těžké pak tento smysl najít. Já si ten svůj našla. Byl by tu, i kdybych o všechno přišla. (Otázka je, jestli bych ho chtěla/dokázala i poté vidět – cítit.) Našla jsem si ho paradoxně, když jsem na delší dobu přišla o dva nejbližší členy své rodiny. Když jsem na nějaké období ztratila i téměř veškerý smysl života, který jsem do té doby měla.

Proč je důležité najít odpovědi?

V momentě, kdy se vydáte na cestu duchovního rozvoje, tyto otázky dřív nebo později přijdou. Je docela těžké se ale hnout z místa, když vlastně nevíte, kdo jste a kam jdete – jaký máte smysl. Může se pak lehce stát, že sice máte spoustu teorie, spoustu rad i zážitků, ale cítíte, že vám něco velkého nějak chybí, uniká. Taková ta západka, která zapadne a KONEČNĚ vám všechna ta teorie bude dávat smysl a přehoupne vás do praxe.

V době mého největšího „rozjezdu" do světa duchovního rozvoje jsem se s tím osobně setkala také. Výhodu jsem měla, že můj smysl života jsem v té době už znala. Ale pořád mi nějak chybělo právě to, Kdo jsem Já. A tak přišel moment, kdy jsem měla hlavu jako balón a měla jsem pocit, že mě praskne.

Přišlo období stagnace

Už nevím, jak dlouho trvalo, jestli pár dní nebo týdnů. Určitě to nebyly měsíce. Nechtělo se mi v té době už nic řešit. Žádné knížky, žádné super citáty, žádné nové informace o světě duchovního rozvoje. Chtěla jsem mít KLID. Nevěděla jsem proč. Měla jsem pocit selhání. Něco bylo špatně. Ano bylo.

Očekávání

Očekávala jsem rychlý vzestup, pochopení všeho hned, změna života na nekonečně šťastné plynoucí dny. Očekávala jsem nalezení toho pravého povolání pro mě a darů ve mně. Jenže to byla spíš hra na slepou bábu. Objevovala jsem svět se zavázanýma očima – hned tady, hned tam.

Nedávno za mnou přišla jedna osůbka. Snad jí nevadí, že ji zmíním, jako příklad. Nebude teď nějakou dobu ke mně chodit (a vlastně nikam k nikomu), protože cítí, že toho má v hlavě nějak moc. No jasně, je to prostě v hlavě. Ne v srdci. Je to přeci tak jednoduché. Jenže někdy dostat to do toho srdce dá docela zabrat. Pokud člověku chybí sebedůvěra, sebevědomí a sebeuvědomění, hůř se hledá to, kdo jsem. Je pravdou, že tato osoba hltala všechno a všechny jako nenasytná, nadšená ze všeho a všechno pak pitvala a přehazovala sem a tam. Něco pochopila, ale hned to zas zaházela další kopkou nového poznání. Sama se dostala docela daleko, ale není schopná to vidět. Spoustě lidem dokázala poradit, jen sama sobě ne. Jako když vejdete do místnosti, která je zaplácaná vším možným. Chcete tam udělat pořádek, ale jen ty věci přenášíte z místa na místo. Zjistíte, že je zde spoustu cenností, ale tak se v tom přehrabujete, že tam ztratíte i sami sebe a leckdy si zaházíte i cestu ven.

Takže jak zjistit kdo jsem?

Ona pauza má něco do sebe. Možná je i jiná cesta, já osobně si prošla touto pauzičkou od všeho. Je to takový odpočinek, nový nádech, než začnete uspořádávat věci ve vaší hlavě. Zůstala mi meditace. Těch jsem se nevzdala ani v této pauze. Pomáhá velmi dobře v uklidnění toho šrumu a potom v následném úklidu. Také se snažte se nezahltit. Na tajemství celého vesmíru nepřijdete během jednoho života. Smiřte se s tím. Zaměřte se více na teď. A buďte za to, co „teď" máte vděční. Je dobré použít i psaní. Já si založila blog. Na papír mi to trvá moc dlouho a myšlenky mi často utečou, než napíšu jednu větu... Když si utřídíte zkušenosti a zážitky na „papír", pomůže vám to najít sebe sama. Dokážete se lépe zorientovat v tom, co je pro vás důležité, co je vaše srdeční záležitost a co děláte jen proto, že musíte a je to potřebné. V meditaci se napojujte na své srdce. Srdce hraje v nalezení sebe sama obrovskou roli. Tam je uložena vaše podstata Bytí, vaše Já. Pokud se vám povede pročistit hlavu od všech informací, uspořádat si je např. podle důležitosti, lépe se vám objeví to, co miluje vaše srdce a budete to moci přemístit právě do něj.

Víra a flow

Věřte, že toto období je zkrátka normální. Žádná panika. Nechte se ním pronést na vlně, prožijte ho, zapamatujte si ho. Je to důležitá část vašeho života, jen jedna část vašeho objevování a až tímto projdete, zjistíte, že za sebou máte velký kus práce, na který můžete být hrdí. Ještě stále se mi stává, že občas mám pocit zahlcenosti. Ale už nehledám samu sebe. Jen vím, že se hlásí o slovo místečko pro klid, pro odpočinek a ten je přeci v našem životě také velmi důležitý.

 

0
0
0
s2sdefault