Dnes jsem byla inspirovaná k napsání článku jednou dámou, která se zabývá vztahy a sebeláskou. Napsala totiž, že často jí lidé říkají, proč si nechává za takovéto služby platit a nedělá je zadarmo...

Já se s tím totiž setkávám také.

 

O to víc, že u mě jde i o duchovní záležitosti. Co řeknu člověku, který se mě takto zeptá? Jsou asi dva typy lidí, kteří mají tento dotaz. Prvním typem je člověk „Oběť". „Proč ona, která dělá koníček a není v zaměstnaneckém poměru, vybírá ještě peníze?" „Jak to, že chce pomáhat lidem, ale nepomůže jim tedy i zadarmo, když peníze nemají?" Atd. Těmto lidem často (netrvdím nikdy) nepomůžete, ani když jim vaše služby zadarmo dáte. Jak je to napsáno v Bibli? Házet perli sviním?

Jsou to typy lidí, kteří se ve svém vlastním životě bojí udělat krok.

Z mnoha důvodů. Buď se bojí selhání, nebo se bojí, co by na to řekli ostatní. Myslí si, že nemají šanci v tomto oboru uspět a přece zrovna za pomáhání druhým skrze jejich vlastní koníček, nebudou brát peníze... Kdo by jim platil, že? Je to nastavení, kdy peníze vnímají jako manipulaci, něco, co si musí zasloužit, těžce vydělat. Je to trochu ironie, tito lidé totiž často říkají „nic není zadarmo". Právě tento (např. můj) způsob výdělku je v tom jen utvrzuje. Nedokáží pochopit, že i koníčkem se dá vydělávat. Mají pocit, že když berou peníze od někoho, berou jim právě to, co jim samotným schází – svoboda, čas, radost, štěstí...

Druhý typ, to je člověk, který hodnotí peníze po duchovní stránce. Bere je jako zlo od Zla. Takže pak je rovnice lehká: bereš si peníze za pomoc lidem, za duchovní pomoc lidem, „vrátí" se ti to (zlem). Tito lidé mají peníze spojené se slovy jako špatné, zlé, nutné zlo, dar od ďábla apod. Je tedy zajímavé, že si ale sami berou peníze za cokoliv... Např. sestra v nemocnici také pomáhá druhým a bere za to plat. Námitka je, že nebere peníze od těch lidí. Jenže to také není úplná pravda. Platí ji de facto stát. Platíme si zdravotní pojištění, daně... Také kněz bere svůj plat. Platí ho církev. Ano, jenže i církev svůj majetek někde vzala... Kde? A sama církev, když se na ni obrátíte o finanční pomoc, vám ji stejně nedá. V obchodě vám také vlastně pomohou, když si koupíte jídlo, díky kterému jste naživu. Jak to, že ho nedávají zadarmo? Psycholog, co ten? Duchovní pomoc, rada... Já u jednoho kdysi platila 800,-Kč/hod. Takovýchto pohledů by mohla být spousta, jenže by nás to nikam nedostalo.

Moje povolání, které jsem si zvolila, mě také něco stojí. Také se musím i já podřizovat okolnímu světu, platit nájem, elektriku, vodu, vybavení. Doplňovat to, co se v mém centru používá. Nikdo mi to nedává zadarmo s nonšalantní větou „děláš pro lidi, máš to ode mě zadara...". Někdo mi řekl, že nemám sladěný nábytek a vypadá to nehezky. A proč si nepověsím obrázky i do chodby? A tam by se dalo dát to a tam zas ono. Jenže ono se to tam nedá jen tak a už vůbec ne zadarmo. Také žiju v tomto světě, platíme hypotéku, byt, cestování, jídlo a všechny ty nezbytné věci. Takže až mi tito lidé dají návod, jak zaplatit vše, co je třeba, aniž bych musela dostávat peníze za mou práci, i když je má práce můj koníček, začnu toto moje povolání dělat i zadarmo. Koneckonců zatím vlastně zadarmo dělám, protože když odečtu moje náklady od příjmů, vyjde mi často záporné číslo. (Tímto děkuji těm, kteří mi darovali krásné a praktické věcičky :-*.)

Jakou energii mají vaše peníze?

Jen na nás záleží, jakou energii penízkům přisoudíme. Pokud jim dáváte energii „no fuj, to je ale otrava", „tedy vy mě jednou přivedete do hrobu, který kretén vás vymyslel??", tak potom se nedivte, že vám schází. Nastavte jim jiné hodnoty: „Díky vám bydlím." „Díky vám mám vodu a jídlo." „Díky vám, můžu udělat radost ostatním i sobě."

Berte je tak, že když je někomu dáváte, děkujete mu tím za to, co vám na oplátku za ně dal. Jsme opět u toho, já pomáhám tobě, ty pomáháš mě. Když od někoho penízky dostanete, přijměte je s vděčností a úsměvem. Stejně tak, jako když dostanete dárek.

Zkrátka a jednoduše, peníze tu byly dlouho před námi, jsou tu teď a nejspíš tu ještě dlouho budou.

Tak co s tím? Proč dáváme penězům nějakou známku dobré, špatné, nutné, hrozné...? Nebylo by lepší jim toto všechno vzít a nechat peníze penězi? Přijmout to, že tu jsou a že je potřebujeme k životu na této planetě, protože je to tak zde nastavené? Přijmout je tak, jako přijímáme, že potřebujeme bydlet, často potřebujeme auto, že používáme mobil, sporák v kuchyni atd.? Prostě tu jsou, tak jako tu je spousta věcí. Zatím je tento svět ještě potřebuje a tak se smiřme s tím, že tyto papírky v peněžence je dobré mít.

PS: popis lidí a jejich přístup k penězům, prosím, neberte jako souzení. Já se s tím takto setkala a když to bylo poprvé, přiznám se, cítila jsem se divně a nevěděla jsem, co na to mám říct. Sama jsem si musela hodnotu a energii peněz "ustát" a změnit. Sama jsem byla často v roli jak oběti, tak i toho, kdo peníze považoval za něco zlého. Nejsou. Je to jen další věc nutná k přežití ;-). 

0
0
0
s2sdefault

Komentáře vytvořeny pomocí CComment