Co se na začátku podnikání neprozrazuje

Tento článek jsem napsala už před několika dny. Pořád jsem ho nějak upravovala, pořád se mi nezdál dost dobře napsaný, aby byl správně pochopen. Možná proto, že jsem si nebyla vůbec jistá, jestli ho chci vůbec zveřejnit…. Nakonec jsem se rozhodla, že otevřu lidem další svoje dveře, do míst někde ve „sklepě“…

Každý začátek je podobný všem. Přichází myšlenka, nápad, nadšení, příval energie. Pokud toto vydrží pár týdnů, nejlépe měsíců, je to velice dobré znamení. Poté přichází realizace. Počáteční elán a chuť je velký, ale stejně víte, že to není navždy a přijde i těžší období. O tomto období vám málokdy kdokoli, kdo právě začal rozjíždět svůj „byznys“, řekne. Mluví se o tom, ví se o tom, ale pokud je zrovna „v tom“, neprozradí to. Buď to prozradí pád, kdy se vzdáme a znovu nezačneme, nebo se o svém temném období člověk zmíní, až když je za vodou.

 

A proč?

Řeknu vám můj pohled na věc, protože v tomto období se právě nacházím.

Jen bych ho nenazvala temné. Zkrátka jde do tuhého, ale naděje umírá poslední a v hlavě mám pořád nápadů plno. Ale proč se za toto období lidé stydí, nebo se bojí o něm mluvit právě, když ho prožívají? Už třeba jen proto, že na začátku potkáte plno „chytráků“, od kterých byste slyšeli: „já jsem ti to říkal…“. V tom není špetka povzbuzení, spíš naopak. Už tak dostáváte ve vašem sebevědomí zabrat. Čekali jste, že toto období přijde, no i tak vám to moc na štěstí nepřidá. Je těžké uznat na venek, že se nedaří tak, jak jste si představovali.

Dalším důvodem je, že se bojíte, že si tím odradíte potencionální klienty. Hrajete hrdiny a hrdinky, abyste vypadali věrohodně a lidé se k vám jen hrnuli.

V těchto chvílích běží člověku v hlavě myšlenky: Je to pro mě znamení, že to radši nemám riskovat a podstupovat to? Nebo mám vytrvat? Má to vůbec cenu? Pomůže to někomu nebo si nikdo ani nevšimne, že skončím?

Snaha a vytrvalost se vrátí (?)

Snažíte se a snažíte, ale nikam to nevede. Když se ohlásí první klienti, za kterými jedete, projíždíte benzín, opouštíte rodinu i ve večerních hodinách a pak klienti nedojdou, aniž by vám dali vědět… Tomu říkám test výdrže. To jsou ty chvíle, kdy si říkáte „vykašlu se na to“… Do toho se přidá kde jaký rejpal, který všechno ví a všechno zná, všude byl a má pocit, že vám může život nalajnovat podle jeho krásných představ, aniž by si uvědomoval, že „nechodí ve vašich botách“. Asi tyto brouky Pytlíky tlačí ty jejich… V momentě, kdy máte pocit, že vám jaksi „teče“ do bot, vám toto vyleje ještě kýbl studené vody na hlavu. Nemluvě o účtu, který rapidně klesá a vy víte, že rodinný rozpočet to dlouho nevydrží.

Pak ale stačí, že potkáte pár správných lidiček a ti vás naopak podrží. Navedou vás opět k srdci, pomohou najít správný směr. To jsou ti, kteří umí podpořit, poradit, nabít. Dostanete díky nim nové příležitosti, nová popostrčení a leckdy i záchranné lano. Podporovatelé/andělé ve správný čas na správném místě. A vy víte, že právě to je ten důvod, proč to děláte a že vás to pořád tolik naplňuje. 

I když se mi stále nedaří dle mých představ, nehodlám to vzdát. Všechno mi ukazuje, že je třeba vytrvat. Investice, tím nemyslím jen ty finanční, se vrátí. Dala jsem do tohoto projektu své srdce. Podle něho jednám, podle něho se řídím. Možná je to velký risk a jako vklad to je až příliš. Věřím, že tak by to měl ale dělat každý. Žádná faleš, masky a hraní si na něco víc.

A tak asi po týdnu rozhodování – má to smysl, nemá to smysl, zrušit, nezrušit – jsem se rozhodla pokračovat po této cestě, aspoň dokud budu mít z čeho platit nájem….

 

0
0
0
s2sdefault

Komentáře vytvořeny pomocí CComment