Co je to strach?

Napadne vás nejspíš, že něco nepříjemného, čemu je lepší se vyhnout, zbavit. Projevuje se psychicky ale i fyzicky. Dokonce bychom často řekli, že to je něco hodně negativního. Zkusme se na to ale podívat z jiného pohledu a jen si tak řekněte „Strach je pozitivní emoce“. Strach je totiž dobrý sluha, ale zlý pán. To je pro něj výstižnější. My z něho často negativní emoci děláme. Proč? Protože s ním neumíme jednat. Neumíme s ním naložit a máme ho spojený s něčím negativním, co jsme zažili, nebo co do nás kdo vložil. Přitom nevidíme, že negativní je ta daná konkrétní věc, které se bojíme, ne onen strach.


Strach je naše ochrana. Je to alarm, který nás upozorňuje. Jenže často přehnaným způsobem a my ustrneme. A hned před překážkou začneme říkat „Ale co když…“ „Já se bojím, že…“ Pokud se nám někdy v minulosti stalo něco špatného, máme špatný zážitek nebo zkušenost, strach si to uloží do své paměti a hned, jakmile nastane byť jen lehce podobná situace, vyrukuje ven s nepříjemným pocitem. Někdy ani nemusíme sami vědět, proč se vlastně bojíme, cítíme blbě, ale ten pocit tam je. Dokonce ani někdy nevíme, že se cítíme špatně ze strachu. Prostě se cítíme divně, není nám dobře, vlastně ani nevíme proč.


Kde se bere?

Bojíte se například před zkouškou nebo pohovorem? Čeká vás obhájení sama sebe, potí se vám dlaně, je vám lehce nevolno od žaludku, máte pocit prázdné hlavy nebo si přehráváte, co řeknete, abyste vyzněli co nejlépe? Jste nervózní, protože jste se ještě začali třást a bojíte se, že to na vás bude vidět nebo slyšet…? Kde se to bere? Proč se to tak děje? Opět se vrátíme do minulosti. Nejčastěji do školy. Jakým způsobem vás učitelé zkoušeli? Byl to příjemný rozhovor nebo za každou cenu z vás chtěli vypáčit vaše vědomost, s velkým připomínám toho, že zrovna toto prostě vědět musíte (jinak se asi zboří svět…). Nechali vás klidně stát před třídou v naprostém tichu? A jak reagovali vaši rodiče? Na horší známky než 1? Jsou lidé, kteří donesli domů dvojku a rodič se zeptal „Drahoušku, proč to nebyla jednička??“ U horších známek nemluvě, co se doma dělo. Tzn., že už ve škole jste si mohli uložit strach z vaší prezentace, který se s vámi táhne i v dospělosti a tak to je se vším čeho se bojíme.

Co s tím?

Někdy není ani tak důležité přijít na to, kde strach v dané situaci vzniknul, odkud pochází. Je tam a basta. Takže proč se tam objevil? K situaci, v rámci možností, zkuste přistoupit trochu jinak: Proč se cítím tak blbě? Co mi chceš tímto strachem říct? Co mi naznačuješ? (Ptám se svého strachu.) Aha, chceš mi ukázat, co všechno by se mohlo stát? Poté zhodnoťte situaci, strach vám může jen ukázat, na co si víc dávat pozor, co můžete změnit nebo udělat jinak, nemusí vám říkat „Vem nohy na ramena a rychle pryč“. Jen my to tak často chápeme, protože reakce strachu je přehnaná. Po zhodnocení situace si můžete říct, jak nejhůř by to pro vás eventuálně mohlo dopadnout a co by to pro vás znamenalo. Jestli se bude konat ono zboření světa nebo by se i v této situaci dalo najít řešení. Ubezpečte svůj strach, že víte rizika, a že je budete snižovat. Řekněte i to, jak jste vděční za jeho péči, že vás upozornil, ale už je to v pořádku, vy to zvládnete. Zní to sice dost divně až bláznivě, ale věřte mi, funguje to, mluvím z vlastní zkušenosti ;-). Dokonce funguje i prosba, aby příště dával najevo obavy o něco méně důrazněji, že je vám tento způsob nepříjemný.

Náš němý, slepý přítel

Říká se, že strach má velké oči. Já bych možná řekla, že nemá žádné a taky nemá ústa, aby vám vše vysvětlil jako člověk člověku. Strach jen cítí spojitost z minulé praxe a hned rozsvítí červené kontrolky. Pak záleží na každém z nás, jak moc sebou necháme cloumat nebo jak to pochopíme. To, že je strach přehnaný opravdu nemusí znamenat, že situaci, které se bojíme, je nutné se obloukem vyhnout. Na pohovor stejně nakonec půjdete, že? Pokud se bojíte nějaké nemoci, tak spíš právě tím přehnaným strachem si tu nemoc přitáhnete. Strach vám v této situaci může jen říkat „Udělej se sebou něco, ať se jí vyhneš, něco změň“. Neříká vám „dostaneš ji a umřeš!!“ Naučme se strach správně chápat, vnímat ho jako svého přítele, který jen neví, jak nás má upozornit.

Jak se naučit se strachem mluvit a spolupracovat?

Já se ještě k tomuto naučila pár cvičení, která mě pomohla zbavit se panických úzkostí. Ale to už tu rozepisovat nebudu :-D. Jak je známo, lidi neradi čtou dlouhé články a raději poslouchají. Takže tato cvičení brzy najdete ve videu/audiu, které se chystám natočit ;-).

0
0
0
s2sdefault