Začíná nový den, je pondělí, takže i nový týden. Co děláte každé pondělí? Jak se připravujete na nový týden? S jakými myšlenkami vstáváte? S jakými myšlenkami jdete do práce? Nakoukněte do své hlavy a pozorujte se, co v ní máte kdykoliv, když jdete do jakékoliv akce. Na co myslíte, když si jdete sednout na kávu s přítelem, když se vracíte z práce domů k rodině? Jaké myšlenky vám cestují hlavou při cestě na vaši oblíbenou aktivitu – sport, masáž, saunu, meditaci, kurz atd.?

Jaké máte OČEKÁVÁNÍ?

Naučte se jednu věc, nový návyk – nemějte očekávání….

 

Proč?

Pokud jdete kamkoliv a přemýšlíte, jaké to bude, vytváříte si domněnky. Tvoříte si v hlavě svůj svět, a to tak, jak se buď bojíte, že to dopadne, nebo jak se těšíte a věříte, že to dopadne perfektně. Jdete na první rande? Co od toho očekáváte? To, že si říkáte, jestli vypadáte dobře, jestli se budete protějšku líbit, jestli si budete mít co povídat, aby nenastala trapná chvilka ticha, jestli vám náhodou nebude cítit z pusy, nebo neřeknete něco nevhodného? Nebo jdete do zaměstnání, kam chodíte denně už několik let. Co vám se prohání v hlavě? To zas bude den. Zas tam na mě čekají hordy papírů. Zas ta nepříjemná kolegyně bude mít chytrý řeči o tom, jak je úžasná… A šéf mě dneska nejspíš seřve, protože jsem toho včera tolik nestihl/a.

Proč si tímto zatěžovat hlavu? Ono to tak být může, ale ani nemusí. Pokud si vytvoříme očekávání, pak jsme rozhození, když se realita stane jinak. Máme tolik zatěžkávanou hlavu zbytečnostmi, tolik stresu. Toto je jedna z věcí, kterou když alespoň ve třetině odbouráte, nebudete se tolik trápit. Za první když se na něco moc těšíte a očekáváte od toho to nejlepší, tak nebudete tolik zklamaní, když to nevyjde nebo naopak budete o to víc překvapení, když to vyjde mnohem líp. Pokud očekáváte to horší, už si to tím samotným očekáváním můžete přitáhnout. Negativní energie – hlavně strachy, s námi daleko víc rezonují (myslím fyzicky i psychicky), prožíváme je daleko intenzivněji, protože jim víc věříme. A proto si častěji přitáhneme do života to, čeho se bojíme, než to, co by se nám líbilo. Pokud něčemu věříte celým svým tělem i duší, máte více šancí, že se vám to stane. Čemu víc v životě věříte naplno? Co víc prožíváte celou svou bytostí? Strachy a obavy, nebo splnění svých snů?

Také se těžko zbavuji toho, nemít očekávání. Například když jsem večer ulehala s nápadem v hlavě na tento článek, představovala jsem si ho úplně jinak. Pak sednu k počítači a začnu psát a leze ze mě něco, co se mi už tak moc nelíbí, mám pocit, že to přesně nevystihuje to, co jsem chtěla dát lidem vědět. Nedokážu přesně uchopit myšlenku a napsat ji. Tak to mám často. I přes to se snažím si říct, že někdo mě pochopit může a může mu to pomoci. Byť by to měl být jen jeden jediný člověk, tak má cenu článek zveřejnit. Takže se snažím očekávání, že článek bude k ničemu, odbourat.

Nemyslím tím, aby se z nás stali roboti, kteří nemají emoce, na nic se netěší a v nic nedoufají. Jsme lidé, takže to ani nejde, to bychom pak nežili. Ale těšte se, že můžete něco zažít. Prožívejte věci spíše „tady a teď“, buďte přítomní a vědomí. Dělejte to nejlepší, co v daný moment dokážete. Buďte sví a přirození. Buďte vděční za příležitosti, které dostáváte. Klidně se předem připravujte, zhmotňujte si situace tak, jak byste chtěli, aby dopadly, ale neočekávejte.

Jste originální, úžasní, každý máte něco, co druhý nemá. A to je to, co nás činí tak skvělým celkem. Jenže lidé pořád něco očekávají, nejsou sami sebou, nemají klid a nejsou spokojení a tak jako celek potom hůř fungujeme.

Jak to zavést do praxe? Nejde to snadno, ale prvním krokem je právě to uvědomování okamžiku. Mě například čekal seminář. Moc jsem se na něho těšila, očekávala jsem velký přísun nových informací, a že mi změní svět, že poznám nové lidi a že si odpočinu od běžných starostí maminky a manželky. Tak moc jsem od toho očekávala, že si nejspíš má hlava řekla „a jéje, čeká mě záhul“ a tak se rozhodla stagnovat. Hned první den na semináři jsem měla nehoráznou migrénu, kdy jsem myslela, že snad umřu, jak mi bylo zle. Kdo ví, pokud bych se prostě jen těšila, že mám tuto možnost a byla za ni vděčná, jestli by má hlava takto protestovala…. Ale všechno zlé je pro něco dobré, já si na tomto uvědomila, jak je pro mě těžké být slabším článkem. Jak se těžce smiřuji s tím, že na venek jde vidět, že mám problém. Že neumím na veřejnosti uznat i moje slabé stránky, většinou jsem ta, co má nasazenou masku „jsem silná, mě nic nezlomí“… Mám opět na čem pracovat. Nevím, zda existuje nějaký druhý krok wink. Za prvé jsem se já sama nedostala přes ten první. Za druhé, pokud bych se přes něj dostala, nevím, jestli už bych nebyla moc stará nebo by mi ten první nebyl dost dostačujícílaughing.

A jsme na konci. Jaké bylo vaše očekávání po přečtení nadpisu, že toto je jeden z nejlepších článků na blogu? …

„Očekávání je kořenem všech zlomených srdcí.“ (William Shakespeare)

0
0
0
s2sdefault