Na otázku kdo jsem já si často mnoho lidí nedokáže odpovědět. Možná jsme si ji ani nikdy nepoložili. Co vás tedy napadne když si položíte otázku: Kdo jsem já? A co vlastně znamená nalezení sebe sama? Já je souhrnem všech dějů a myšlenkových pochodů. Nalezení sebe sama znamená, že nacházíme sebe mimo svoje děje a stavy mysli. Vše, co člověk tvoří v realitě, nejprve tvoří ve své hlavě. Teprve po tom se vše realizuje v materiálním světě. Proč není napsáno ve skutečnosti? Skutečnost je totální harmonie mezi myslí a světem, který je kolem nás. Kdo cítí pocit disharmonie ve svém životě a zmatek, chce utíkat od skutečnosti co nejdál.

Proto se v moment, kdy nevidí jasné východisko z dané situace, uchýlí k používání látek, které vedou do jiné skutečnosti. Ať už je to alkohol, cigarety, nadměrná potřeba jídla, cukru či dalších drog. Skutečnost je ovšem jediná – tu kterou si tvoříme my sami. Sami od sebe neutečeme.

Nalezení sebe sama – je smyslem našeho života, protože to je jediné na co můžeme používat smysluplně náš čas. Nikdo neví, kolik nám ho ještě pod tímto nebem zbývá. Někdy se chováme, jako by náš život byl nekonečný. Opak je ovšem pravdou.

Nalezení svého já je v tom, abychom si uvědomili a pochopili, kdo jsme a co po nás chceme zanechat, když už naše těla se budou rozkládat v půdě. Je třeba si to připustit. A nedělat, že to neexistuje. Je to přirozený proces. V momentě, kdy si připustíme, že na této planetě jsme jen omezený čas, začneme tento čas doopravdy využívat k tomu, abychom tu něco změnili. Abychom se co nejvíce naučili a co nejvíce posunuli na naší cestě za svobodou a láskou. Pokud najdeme své já, přestaneme existovat ve světě materiálním a budeme pouze svědky toho, co se děje kolem nás. Pozorovateli. Ve Vesmíru neexistuje žádný čas a prostor. To je pouze výmysl člověka. Že týden má 7 dní. Proč ne třeba 6? Nebo snad 8? A proto pouze pozorujeme, jak je vše kolem nás nastaveno a jak si v momentě kdy MY SAMI BUDEME CHTÍT, můžeme utvořit naši vlastní realitu, ve které nám bude dobře. Ve které se rozpustíme ve Vesmíru a budeme součástí celku. Kde se naše čistá energie spojí se vším. A všechno bude součástí nás.

Abychom toho dosáhli, je třeba uvolnit mysl a odpustit si svoji minulost, odpustit sobě vše za co se nemáme rádi, nepřijímáme a poděkovat si za to, co všechno už jsme dokázali a co všechno pouze naším bytím tvoříme. Protože to je rovnováha, díky které můžeme poznat, co je v našem životě v souladu a co naopak není. Různé projevy energie, různý náboj a díky tomu existuje harmonie. Hněv je stejně nádherný jako klid, protože to je jev hlubokého uvolnění energii, kde se energie dostává do materiálního světa a proto nevypadá (ale je rovnocennou) stejně krasně, jako energie uvolněná ve Vesmír bez prostoru a času (stav klidu).


Největší síla a nejvíc geniální projev Vesmíru je láska. Ona je uvolněna všude, ve všem a pro všechny. Přichází moment a člověk se přestává oddávat a začíná přijímat. On se sám stává láskou. To je vyjádřeno ve všem. V nejoblíbenějším jídle, k našemu partnerovi či partnerce, v pocitu k našemu životu. Můžeme se stát Tvůrcem své lásky a svého života. Fyzická a mentální moc člověka není nekonečná. To je jediný ekvivalent nesmrtelnosti – zůstat láskou, kterou předáváme okolí. Konec konců, nalezení sebe sama je stanice, odkud odchází vlak do nekonečnosti.

Yevgen Levdansky a Zuzzi Husarová

0
0
0
s2sdefault