6c56c1ae2cd555077def1eb79e252145Nejsem žádný odborník na anděly, průvodce, rádce atd. Berte tento článek čistě jako můj názor; to, jak to já cítím a také jak jsem na to přišla ve vlastním životě, svou vlastní zkušeností.

Je to hezká představa, vnímat kolem sebe tyto „kouzelné bytosti“, které jsou naplněné čistou božskou láskou a neustále nám pomáhají a radí, co a jak máme dělat, aby to bylo pro nás to nejlepší, že?

A právě v tomto vidím i ten zádrhel, proč tyto bytosti ještě nevnímáme plně. Tedy jeden z těch zádrhelů, ale možná těch hlavních. Jak by asi náš život vypadal? Zkuste si zavřít oči a představit si to.

 Co bychom ještě sami udělali? Byl by náš život jednoduchý/jednodušší? Moje zkušenost mi říká, že než přijde na to, abychom plně vnímali tyto bytosti, je potřeba se nejdřív naučit vzít zodpovědnost do vlastních rukou. Umět se rozhodovat skrze propojení své intuice/srdce i rozumu. Potřebujeme se nejdřív naučit žít sami za sebe, skrze svoje nitro a přes harmonii sebe sama.

Učím se nejdřív najít sebe sama

To znamená, že neházíme své starosti na hlavu někoho jiného, ať je to člověk nebo nějaká vyšší moc. Učíme se pomoct si co nejlépe sami. Umíme vzít svůj život do vlastních rukou a teprve potom dokážeme vložit tento svůj život Vyšší moci, ať nás vede. Ale už plně vědomě, se svou vlastní sebejistotou, sebedůvěrou a sebeláskou. Vznikne tam pak harmonické propojení, ne vedení jako za ručičku, ve stylu „udělej toto a bude to ok“, ale spíš ve stylu vcítění se, spojení se – „teď přijde na řadu toto a takto se to stane, společně“.

Abyste mi rozuměli, jde o to, žít svůj vlastní život tak, že se vnímám, cítím, poslouchám. Zde už pak totiž přichází napojení se na svoje Vyšší Já a tím to pokračuje dál a dál. Nejde o to, tvrdohlavě si jít za tím, co chci, a pak si nabít nos. To se nám cpe do vedení víc ten rozum, Ego atd. Ale propojením a harmonizováním naší intuice, srdce, mysli i ega vznikne něco jako orchestr, který hraje překrásnou hudbu. Není to hned, je to cesta.   

Pak je tu ale jeden paradox. Odpojují nás od sebe i od umění vnímat informace „se shora“, klasické problémy tohoto světa, které nás potkávají. Ten paradox je v tom, že zrovna v těchto momentech, bychom tak moc potřebovali tu podporu, radu a pomoc slyšet. Ale je to, jakoby se nám tyto cesty zavřely a jakoby nás i tento duchovní svět opustil a nechal nás v našich trablech samotné. O něco níž, vysvětlím, proč to tak je.

Ještě zmíním dalších párucpávek do našich vnitřních uší a očí“, které nám zabraňují ve vnímavosti.

d836c4743a14c4e2d42406cca1129edeNapř. úplná klasika je sledování tv. Pokud jste sledovač televize, která vám jede de facto neustále, třeba jen jako křoví, jste natolik zahlcení informacemi, že už nic jiného vnímat moc nedokážete. Možná ani tomuto článku neporozumíte.

A pak už jen můžeme pokračovat ve výčtu dalších a dalších překážek: přespříliš alkoholu, těžká nevyvážená strava, kouření, zkrátka naše neřesti, které nás ovládají a tím odpojují.

K vysvětlení, co se děje, že zrovna v nejtěžších okamžicích se naše vnímavost rapidně zmenší

Vyšší bytosti mají jinou vibraci. Jsou vnímatelné víc na určitě frekvenční hladině. Ano, neustále s námi komunikují, ale my je vnímáme minimálně, nebo vůbec. My máme totiž jinou vibraci, jinou frekvenci. Co se děje, když se nám v našem fyzickém světě nedaří? Naše vibrace se ještě změní a víc se oddálí od vibrací těchto Vyšších bytostí. A proto máme pocit totálního osamocení.

Z tohoto důvodu se často zrovna v takových situacích stávají dva extrémy.

První je, že o to víc a urputněji se snažíme „vrátit“ aspoň předchozí stav, začneme víc hledat tu správnou cestu. To je ta lepší varianta. Druhý extrém je, že zanevřeme na cokoliv, co jen připomíná duchovno. Začneme nadávat na Boha, na Vesmír a na cokoliv s tím spojené. I to ale patří k učení se Životu.  

A možná vám vyvstala otázka: Proč je někdo vnímá mnohem víc?a2cde422cde49466b8adea2c3e784dbb

Myslím si, že je to i proto, abychom věděli, že tu jsou. Jsou zde proto jedinci, kteří dostali darem vnímavost k těmto bytostem. Aby podávali svá svědectví těm, kteří tak citlivý nejsou. Abychom věděli, že je tu někdo, kdo je s námi nepřetržitě a kdo s námi vždy a za každou cenu stojí po našem boku. A abychom hledali skrze sami sebe tu cestu vlastně zpět do bodu, odkud jsme vyšli, s nadějí a vírou, že na to nejsme sami.   

Takže chcete více vnímat svoje průvodce z duchovního světa?

Pak se učte víc vnímat sami sebe. Rozšiřujte svou intuici, hledejte zlatou střední cestu mezi rozumem a srdcem, poslouchejte své tělo a pak se začne měnit i vaše frekvence a jednoho dne už nebudete potřebovat neustále hledat pomoc, radu „zvenčí“, ale budete ji slyšet „zevnitř“.

Hodně trpělivosti a lásky ;-) Jsem v tom s vámi!

 

0
0
0
s2sdefault