Zrovna jsem zveřejnila článek: Vím, že uvnitř sebe vím. Ale jak najít to "uvnitř sebe"?  a to, co tu teď napíši, by mohlo být vlastně jeho pokračováním. Možná v něm někdo čekal něco velkého, nějaký velký AHA moment, megaradu, která ho meganadchne, ale ne to, že máme jít ven do přírody. Často to třeba i děláte, ale nevidíte v tom nic „velkého“.

Takto by se dalo pokračovat i různými metodami, semináři, kurzy a terapiemi, které k vám doputovaly a spousta lidí si je náramně vychvaluje, říkají o nich, jak jim naprosto změnily život. A vy po tom také toužíte, také chcete změnu, lepší zdraví, lepší kontakt se sebou samými, lepší vztahy, víc peněz atd.

Hledáte, navštěvujete a „makáte“ na sobě, ale nic? Sotva jste se pohnuli o píď?

Jaktože u vás nic nefunguje? Anebo jen málinko?

Teď mě napadlo, že bych mohla zas napsat: běžte ven do přírody a hledejte v její čisté energii odpověď uvnitř sebe :-D. A mohla bych tento článek ukončit. Je to sice návod, jak to můžete zkusit, ale předpokládám, že když čtete tyto řádky, tak jste už zkusili kde co. Opět tu tedy napíši čistě mou zkušenost, kterou sbírám z praxe, hlavně z kranio-sakrálních terapií (CST).

girl 1867391 640

Už u prvního výcviku nám učitelka CST řekla, že jakmile poznáme, že daná osoba k nám chodí, abychom my pomohli jí, nemáme ji přijmout. Nejdřív jsem tomu moc nerozuměla a později jsem pochopila, že je to velmi specifické a individuální, ale základ této pravdy má jasné poselství: terapie může pomoci, ale nevyřeší problém, který dotyčný řešit nehodlá, ale chce předat zodpovědnost na terapeuta či terapii samotnou.

Proto, jak jsem zmínila v onom článku, píše i Anita Moorjani o terapiích a různých metodách jako o něčem, co není podstatné. Ta podstata totiž spočívá ve vás samotných. Ano, jistě můžete narazit na člověka, který určité metody či terapie sice praktikuje, ale sám jim nerozumí, nevěří, neumí, nechce dělat atd., a proto se to pak odráží i na samotné terapii. Což o terapii neříká, že nefunguje nebo je špatná. Vždy je to o lidech. I moje učitelka má zkušenost s člověkem, který hned po prvním výcviku šel kranio učit, aniž by měl praxi a ukončený celý výcvik.

Také se může stát, že terapeut či lektor, je opravdu výborný, ale vám prostě nesedne jeho energie, a proto se hned k celé metodě můžete stavět negativně. Slyšela jsem hodně strachů od hodně lidí z reiki, z CST, z meditací... Dokonce vyprávěli své strašné zážitky. Já říkám: je to JEN o lidech. Nevíte a někdy se ani nedozvíte, jaký příběh se za tím vším skrývá. Co všechno v sobě nosí vyprávějící a na jakou osobu narazil.

matchstick fire light striking 66267

Všechny terapie, semináře, kurzy… ráda připodobňuji k ohni. Oheň – čistá energie. Můžete o něm říct, že je špatný? Nebo že je dobrý? Hodný, zlý, negativní, pozitivní? Asi těžko. Oheň je oheň. Co s ním? Může přijít člověk plný zlosti a nenávisti a hodí zápalnou láhev na dům, který zapálí a může někoho zabít. Je ten oheň zlý? Můžete si v zimě zapálit oheň v krbu a krásně si prohřát dům, udělat si romantickou chvilku. Je ten oheň romantický, dobrý? Co vy z ohně uděláte, to záleží čistě na vás. A takto to funguje i v práci v duchovním či osobním rozvoji.

Bát se nemá smysl, dávat si pozor a poslouchat své srdce je na místě.

Proč tedy ale žádná změna po vyzkoušení x metod nepřichází?

Než tu napíšu pár bodů, které mě k tomuto napadají, chci se podělit o zkušenosti z CST. Už mi prošla rukama pěkná řádka lidí a každá terapie je jiná. Nejen s jednotlivými lidmi, ale i když přijdou pravidelně, tak nikdy nevím, jak bude terapie probíhat. To je na tom to úžasné, co mi ale dělá starosti je, když přijde klient, který řekne „vy mi už snad konečně pomůžete“. U těchto lidí tak nějak intuitivně cítím (ač se mi to vůbec nelíbí, ráda bych jim opravdu pomohla), že pokud jim CST pomůže, tak jen na chvilku. I když to každému říkám, neslyší, že tady pracuje jejich tělo a ta práce je prostě na nich. Já jen podpořím tělo, dodám mu síly, energii, ale další práce (fyzická, psychická i duchovní) už je jen na onom člověku.

Stále rádi přijdeme ke druhému a „ty se snaž, já si budu relaxovat“. Takto zaplácneme naše problémy – chvilkou slasti třeba u masáže, jsme nadšení, že jsme pro sebe něco udělali, ale pak šup zas zpět do svého režimu. Když se pak za týden nebo už za pár hodin objeví znovu naše stálé problémy, bědujeme, že bychom potřebovali chodit častěji. Ale toto nikam nevede.

therapy room 1706811 640

Naše tělo s námi komunikuje. Jakýkoliv problém nám hlásí, že něco je potřeba změnit. Příklad: pokud se třeba stále trápíte v nefunkčním vztahu, bolí vás z toho šíleně hlava nebo vás zlobí žaludeční vředy, můžete chodit na terapie jak chcete, dřív nebo později se to objeví zas. Stejně tak funguje zaplácnutí bolesti ibalginem. Pokud si zajdete na nějakou terapii, aby vám dodala sil nefunkční vztah vyřešit (nebo už jen doopravila to, co už bylo napácháno), pak jste na té nejlepší cestě se svého problému zbavit.

Tak a teď k těm pár bodům, které mě napadají k důvodům, proč vám něco/nic nefunguje.

  • Za prvé: určitě tu změnu chcete? Tam někde v hloubi vašeho podvědomí se může ukrývat něco, co se hodně bojí změny. Jste této změně tedy opravdu otevření?

  • Za druhé: řešíte to opravdu do této hloubky? Nejste jen na povrchu, aby vás vaše ego opilo rohlíkem, že pro sebe děláte tolik, ale nic z toho? Neschováváte se za to, že už jste zkusili to a ono, ale přitom to po vás jen sklouzlo, protože vlastně nechcete/bojíte se něco změnit? Znám i spoustu teoretiků, kteří znají snad všechno na světě, ale jsou zklamaní a cítí se prázdně, protože to „nějak přestalo fungovat“. Protože holt teorie není praxe.

  • Za třetí: opravdu máte pocit, že se nic nezměnilo, nebo že jste udělali jen malý pidikrůček? Máte se sebou dost trpělivosti a když se ohlédnete zpět, opravdu jste se moc neposunuli? Někdy totiž přes naše negativa nemusíme vidět, že už jsme ušli pořádný kus cesty. Protože to, kvůli čemu jsme hlavně začali, se pořád nemění. Přitom se změnilo spoustu dalšího. Opravdu si zapisujte byť sebemenší úspěch. Jednou za nějaký čas (který si sami určete) udělejte zhodnocení.

  • Za čtvrté: všechno, co se nám děje, k nám promlouvá. Nevěřím na náhody, nic se nám neděje jen tak. Vše nás učí a ukazuje nám to, co se naučit potřebujeme a můžeme. Pokud se děje něco stále dokola, ještě to neumíme, ještě jsme nepochopili.

  • Za páté: všechny odpovědi máme uvnitř nás (a nemyslím tím žaludek nebo mozek). To opakuji pokaždé. Ta cesta vede jen přes nás samotné. Hodně lidí stále zůstává venku. Řeší právě třeba i sebe (fyzicky) v domnění, že už se dostávají k sobě a neřeší, co je vně. Ale zůstávají právě pouze na tom fyzickém povrchu, zase se nechali napálit svou myslí a nejdou hlouběji, takže vně zůstali. Nejste i vy tento případ?

Na závěr jen řeknu, nevěšte hlavu. Hledáte, zkoušíte, snažíte se, a to se cení a jednoho dne ta snaha kýžené ovoce prostě přinese a vaše úsilí se vyplatí. Někdy to totiž prostě jen déle trvá, než se dostanete na tu správnou strunku, která rozezní líbeznou hudbu ve vašem nitru. Mějte se rádi takoví, jací jste, mějte se sebou trpělivost a nepřestávejte. Neodsuzujte sebe, ale ani ty druhé. Jsme přeci (jen) lidé. 

0
0
0
s2sdefault