V rámci mého hledání rovnováhy úplně ve všem, mi život přinesl opět jedno nové poznání. Snažila jsem se (a pořád se snažím) naučit se neškatulkovat. Nejvíc citlivé téma škatulkování jsem osobně zakusila několikrát. Např. při používání názvů diagnóz u mého manžela a u našich známých diagnostikovaných lidí (psychiatrické diagnózy). A pak v rámci křesťanské víry (o tom jsem už vlastně i jednou psala.)

Říká se „nazývejme věci pravými jmény“. Jak se tedy bavit o tom, když má člověk jakékoliv označení, ale nepoužívat toto označení? Jde to? A proč to vlastně „nedělat“?

cardboard box 155480 640

Někteří lidé jsou velmi citliví na ono škatulkování do různých diagnóz. A já dostala možnost podívat se na to ještě z jiného úhlu. Našla jsem totiž tu svou „diagnózu“, která mě perfektně vystihuje. Ve které jsem se doslova našla a tím, že jsem tuto sféru objevila, de facto jsem se zaškatulkovala, pomohlo mi to víc přijmout sebe samu. Neznamená to, že bych na sobě v tomto směru přestala pracovat a svedla to na tuto nálepku.

Ono bohatství, které začínám objevovat je v označení Hypersenzitivní člověk. Tato informace se ke mně dostala už několikrát. Zajímavé. Často se ke mně důležité informace dostanou xkrát, ale já je nejdřív nevidím. Až po nějaké době, asi v době, kdy je to pro mě nejideálnější, je začnu vidět. Tentokrát bombardovala články facebook moje kamarádka, ale i tak jsem dál pevně ignorovala. Až mi napsala o sobě, o tom, že se v tom objevila a pomohlo jí to, jsem tuto stránku světa začala studovat.

V čem je tedy ten paradox, že tato „nálepka“ mi pomohla se osvobodit?

roses in ice 1779999 640

 Pomohlo mi to víc pochopit samu sebe. V určitých případech jsem totiž měla pocit, že některé věci přeháním, bála jsem se důvěřovat svému úsudku a svým pocitům. Někdy jsem se dokonce cítila opravdu jako divná, nepřizpůsobivá, dokonce vadná apod. Pomohlo mi to vidět, že jsem úplně normální. Že to, co vnímám a cítím je v pořádku a je to pro mě dokonce i jistou výhodou. I když je to někdy nepříjemné, dá se to otočit a využít jako bonus. Pomohlo mi to víc poznat samu sebe, opět svoje hranice, které potřebuji speciálně nastavit.

Pomohlo mi to osvobodit se od pocitů zklamání ze sebe samotné. Najít totiž to, kde přesně a jak „opravit chybu“, je přece úžasné. Takže ano, škatulkování a odsuzování v jednom extrému není úplně dobré, ale v druhém extrému, kdy to totálně odmítáme a když jen něco zavání nějakou tou škatulí, tak bereme nohy na ramena, také není ono. I ta potřeba rovnováhy ve všem je znakem hypersenzitivních lidí a já si našla rovnováhu i v tomto – tato škatulka mi pomohla, což vlastně znamená, že není zamknutá na sedm západů. Je to svobodné místo, kde si mohu oddechnout úlevou – sem patřím a je to tak v pořádku.

Takže pokud máme nějaká svá specifika, nějaká svá označení, zavírat před nimi oči a dělat, že neexistují, nám moc nepomůže. Je to potlačování a všichni víme, co po takovém potlačování může všechno vzniknout. Ale naopak poznávání tohoto našeho možná bolavého místa, a učení pracovat s tím, co nám dal do vínku sám život, to nás nakonec může hodně obohatit.

0
0
0
s2sdefault