Jak možná většina z vás ví, moje počátky k mému povolání byly poněkud krkolomné. Tehdy jsem zkrátka začala vařit z vody okořeněnou nově nabranou odvahou a přesvědčením, že sny si mohu splnit sama, když mi je nesplnil život sám. Předtímto mým rozhodnutím proběhlo několik událostí, které mě srazily až na samé dno, ale byly důležitou součástí toho, že jsem nakonec dokázala najít tolik odvahy, která byla potřeba pro plnění snů.

Jakmile jsem učinila to důležité rozhodnutí - že mám dost zaměstnání a teď se chci postavit sama na vlastní nohy, začal mi Vesmír nahrávat do karet jedno eso za druhým. Ale i to první rozhodnutí muselo být z venčí popostrčeno. Také si myslím, že to náhoda nebyla už proto, že toto popostrčení ke mě došlo po druhé během jednoho roku.

Trochu opáčka a vysvětlení pro nezasvěcené: Na začátku jsem byla "obyčejnou" ženou, manželkou, matkou skoro 5leté dcery. Bez umění jazyka, bez vysokých škol, s praxí v administrativě v právním odvětví. Jedna z mnoha. I proto jsem se za každou cenu snažila udržet v zaměstnání, ve kterém jsem byla nešťastná, a to z toho samého důvodu jako většina. Co jiného bych dělala? Všude to je stejně stejné. Můžu být ráda, že mám přece práci, ve které mi dokonce tolerují časté OČR (ošetřování člena rodiny - s nemocným dítkem doma). Jenže moje zdraví a nervy už jasně dávaly najevo, že se tyto muka nebudou dát vydržet věčně.

15479144545 00f2025e6b z

Na vánoce 2013 jsem dostala dárek. Tedy vlastně v lednu, protože maminka se s předáním trochu opozdila. Byla to knížka od Alice Kirš. Byla pěkná, čtivá, ale nejvíc mě zaujal odkaz na zadní straně na její web. Vzpomněla jsem si, že na jaře předchozího roku mi tento odkaz poslala kamarádka - tehdy přítelkyně našeho spolubydlícího z manželové vysoké školy, který pracuje pro Davida Kirše. Uf, trochu začmodrchané, ale znáte to - svět je zkrátka malý. Jenže tehdy jsem web otevřela a řekla si, že to není až tak pro mě a že se na to NĚKDY podívám. Z někdy se málem stalo NIKDY. A teď, v lednu 2014, jsem hleděla na tu zadní stranu a vybavilo se mi to.

Otevřela jsem web a začala hltat vše na něm. Hlavně blog. Článek co článek, jakoby byl o mě. Tolik žen prožívaly podobné strasti a martyria a dokázaly z toho vyjít se vztyčenou hlavou. Jak? Přestaly si hrát na oběti, zdolaly svůj strach a převzaly svůj život do vlastních rukou. Ucítila jsem, že je načase, abych to také tak udělala. No tehdy ještě strach byl mým pánem, a tak jsem v jeden den v práci po přečtení několika těchto článků, sbalila pár věcí do igelitky a aniž bych v práci cokoli řekla, odešla jsem s vědomím, že sem se už nevrátím. Nastoupila jsem na neschopenku, abych si dala čas na promyšlenou co dál a nepřišla přitom o peníze, zdravotních komplikací jsem měla až až.

A tehdy se začalo roztáčet nové kolo mého života, které se točí čím dál rychleji (jak jsem se i zmínila v posledním newsletteru, je to dáno nyní do vínku snad všem, zkrátka někdy v r. 2012 se začaly na Světě dít velké změny a kdo je chtěl vidět a připojit se, tak nastoupil do nově rozjetého vlaku. Ale to by bylo na další článek...). Začala jsem tehdy na sobě pracovat, začala jsem jen lehce tušit, co bych chtěla asi dělat, tedy spíš to byla jen pouhá jedna myšlenka a vůbec jsem vlastně netušila jak. A pak přišla na jaře velká akce Alice Kirš v Brně. No přece jsem nemohla chybět. Hned mezi prvními jsem si kupovala vstupenku a šla jsem tam nakonec spolu s mamkou.

hand 1498936 640

A na této akci, která byla skvělá, jsem zažila jeden velký AHA moment, který ono pomyslné kolo dal do většího pohybu. Zjistila jsem tam, že moje domněnka, že jsem "obyčejná a nudná", kterou jsem považovala za své negativum, mohu proměnit v pravý opak. Že můžu být živým důkazem toho, o čem se celý den mluvilo na přednáškách - o plnění si snů, za kterými, když si jdete, tak se "sami" splní. Jenže spoustě těm ženám tam připadali lektoři vzdálení jako celebrity, které žijí v jiném světě, v jiné realitě. I já při jejich představování měla podobné myšlenky. Ale také jsem si říkala, že to těmto lidem všechno jen tak do klína nespadlo. Měli také svoje propady, ale nevzdali to a zkoušeli to znovu.

Došlo mi tehdy, že pokud já - ta obyčejná, dokážu to, co oni tam hlásali, dokážu to, že opravdu když si člověk důvěřuje, jde si za svými sny (ač je ještě nemá přesně popsané do puntíku) a vytrvá i přes držkopády, dokáže proměnit svůj život v něco mnohem zajímavějšího než jsou ty obyčejné představy. Já tehdy našla i svůj smysl života nejen to MOJE gró co se povolání týče.

Tak a teď kam tím vším směřuju.

Za dobu, kdy uplynulo toto velké setkání žen, jsem toho zažila spoustu. Propady i stoupání a hlavně právě to, že pokaždé, když jsem měla krizi a rozhodla jsem se vytrvat, tak se všechno začalo dávat do pohybu k mojí spokojenosti. A tyto propady se stávaly mělčími a méně častými. Nejsilnější byl někdy před více jak rokem a také po mém rozhodnutí - nevzdám se, se stalo nejvíce "zázraků", nad kterými lidé kolem mě nevěřícně kroutili hlavami. Vlastně v pár případech i já sama.

Tak a poslední z nich se týká právě tohoto velkého setkání úžasných "normálních" žen. Příští týden totiž bude zas. Od začátku jsem plánovala na něho opět jít. Jenže letos je dražší a ani se ke mě nedostala první možnost zakoupení lístku za poloviční cenu. Vzhledem k tomu, že jsem v poslední době měla dost výdajů při mém novém kroku v povolání, určila jsem si priority ve vydávání se z peněz a řekla si, že holt letos tam moje maličkost bude chybět. Pak mi ještě psala kamarádka, že bychom mohly koupit lístek 1+1, ale i tak to pro mě byla stále vysoká částka a tak jsem odmítla.

Byla jsem smířená s tím, že tento víkend si užiju sama doma.

Manžel totiž právě o tomto víkendu bere dceru na akci "tatínci s dětma", kterou vymyslel a jede s několika kamarády na víkendovku s našimi ratolestmi. (Ač někde v hloubi duše jsem si říkala, že báječná příležitost jít na celodenní akci, když kocour a kotě není doma...) Ještě ten samý den, kdy jsem odpověděla kamarádce odmítnutí, jsem na FB našla odkaz od Alice, že hledá pomocnice dobrovolnice.

Uf řekla jsem si nejdřív a nechala toto téma otevřené. Jsem váha, takže jsem chvilku váhala, jestli si troufám. Ale také jsem se naučila, že úspěšní lidé jsou o 2 sekundy rychlejší, než ti neúspěšní a tak jsem věděla, že přežvykování a přehazování strachu a nadšení a co je větší a tak jestli jít nebo nejít - nemá smysl. Ještě jsem to řekla manželovi a ten mi potvrdil slovy "na co ještě čekáš?", že už jsem měla být dávno přihlášená.

DSC 3817small

A tak jsem se srdcem v krku psala dlouhý mail, proč zrovna já bych se měla stát touto pomocnou rukou. Pak přišlo čekání na telefonát. Protože jsem se už předtím smířila, že moje účast nebude, tak jsem byla vlastně v klidu i kdyby to nevyšlo. Včera jsem měla telefonát - vyšlo to. Jupíí, takže budu v okruhu těchto úžasných žen, lektorů, koučů, účastnic i mých klientek, které se tam chystají, zadarmo, s obědem, v zákulisí, no zkrátka jsem napjatá jako struna a jsem moc moc zvědavá, co mi tato akce popostrčená vesmírem zase přinese.

0
0
0
s2sdefault