Naše malá holčička už dorostla do školního věku. A tak má za sebou první půl rok, coby prvňáček. Včera přinesla domů své první vysvědčení. Samozřejmě jsme to museli náležitě oslavit. Koupila jsem dort a malinovou roládu a od tatínka dostala zvláštně krásnou kytičku. Povídali jsme si, jak si pamatujeme první třídu my a v tom jsme si vzpomněli, že vlastně vysvědčení máme doma schovaná.

Našli jsme nejen vysvědčení, ale i moje dvě žákovské knížky.

První vysvědčení moje i mého manžela vypadalo stejně a já si vzpomněla na moje zklamání. Čekala jsem na něm jedničky a ono tam bylo jen to, že jsem zkrátka prošla a kolik jsem zameškala hodin. Můj jediný rok ve škole, kdy jsem měla samé „biče“, a na vysvědčení nejsou. Manžel na tom byl podobně, jen jako nejstarší potomek tolik neřešil vzhled tohoto kusu papíru.

Číst dál: Včera bylo vysvědčení

Přidat komentář (4 Komentáře)

Tento článok je určený nielen hráčom multimediálnych hier. S trochou predstavivosti si takú hru dnes dokáže vybaviť pred očami skoro každý. Počítačové hry takmer vždy vytvárajú určitú virtuálnu realitu, do ktorej sa hráč má ponoriť. Či už ide o virtuálnu plochu s kartami v prípade Solitéru alebo pokročilú 3D simuláciu postapokaliptického sveta v prípade Falloutu. Počítač alebo herná konzola sa nám stáva predĺženou rukou nohou či inou časťou tela, ktorou ovládame postavičku vo virtuálnom svete. Poďme sa teda pozrieť ako do toho celého zapadá náš vlastný život.

Do virtuálnych svetov sa hráči po celom svete noria na hodiny a hodiny denne. Ja som bol tiež jedným z nich a aj teraz si raz za čas zahrajem, ale už to nie sú dlhé hodiny skôr len minúty. Kupujeme si drahé príslušenstvo v podobe joystickov, volantov, interaktívnych rukavíc a podobných technických výdobytkov aby bol dojem z virtuálnej reality čo najskutočnejší. Stojí to pomerne dosť peňazí a hlavne vo virtuálnej realite rastieme na úkor tej našej skutočnosti “tam vonku”. Len málokomu sa podarí úspech z videohry preniesť do reality tak aby mu bol skutočne ku prospechu.

Číst dál: Život ako virtuálna realita

Přidat komentář (0 Komentářů)

Jak možná většina z vás ví, moje počátky k mému povolání byly poněkud krkolomné. Tehdy jsem zkrátka začala vařit z vody okořeněnou nově nabranou odvahou a přesvědčením, že sny si mohu splnit sama, když mi je nesplnil život sám. Předtímto mým rozhodnutím proběhlo několik událostí, které mě srazily až na samé dno, ale byly důležitou součástí toho, že jsem nakonec dokázala najít tolik odvahy, která byla potřeba pro plnění snů.

Jakmile jsem učinila to důležité rozhodnutí - že mám dost zaměstnání a teď se chci postavit sama na vlastní nohy, začal mi Vesmír nahrávat do karet jedno eso za druhým. Ale i to první rozhodnutí muselo být z venčí popostrčeno. Také si myslím, že to náhoda nebyla už proto, že toto popostrčení ke mě došlo po druhé během jednoho roku.

Trochu opáčka a vysvětlení pro nezasvěcené: Na začátku jsem byla "obyčejnou" ženou, manželkou, matkou skoro 5leté dcery. Bez umění jazyka, bez vysokých škol, s praxí v administrativě v právním odvětví. Jedna z mnoha. I proto jsem se za každou cenu snažila udržet v zaměstnání, ve kterém jsem byla nešťastná, a to z toho samého důvodu jako většina. Co jiného bych dělala? Všude to je stejně stejné. Můžu být ráda, že mám přece práci, ve které mi dokonce tolerují časté OČR (ošetřování člena rodiny - s nemocným dítkem doma). Jenže moje zdraví a nervy už jasně dávaly najevo, že se tyto muka nebudou dát vydržet věčně.

15479144545 00f2025e6b z

Číst dál: Člověk míní, Vesmír zařizuje

Přidat komentář (1 Komentář)

… dá ti ho Vesmír sám. Podělá se auto, padnou schůzky, klienti onemocní, v horším případě tě dostane nemoc taky. A pokud jsi předtím běžel/a fakt rychle, tak ten držkopád docela bolí.

Moje story: měla jsem toho posledních pár měsíců – dobře, asi vlastně tak poslední rok; fakt hodně. Loni jsem touto dobou usilovně hledala nové místo pro mé centrum, před vánoci jsem ho našla a měla jsem mít konečně volno. Ne, přišlo napadení webů a s tím kopa práce po novém roce. Pak na jaře se ozvala manželova nezvaná „kámoška“ v podobě jeho nemoci a šup dva měsíce slaměnou vdovou zařizující, vyřizující, pracující, před zhroucením.

Udržela jsem sebe, jeho, dceru i své povolání a jede se dál…

Číst dál: Když si neumíš dát volno...

Přidat komentář (0 Komentářů)

A je tu zas pondělí. Víkend skončil, manžel odešel do práce, hned po něm dcera do školy. V bytě je opět velký nepořádek. Víkend byl plný všech možných emocí. Byl náročný jak dlouho ne, ale zakončili jsme ho krásně. Všechno se v dobré obrátilo. 

Teď tu sedím, opět si říkám, že mi tu zas nechali ti dva nadělení. Uprostřed obýváku leží nedohrané Dostihy a sázky. Mám největší kopku peněz a nejvíc stájí a na nich nejvíc dostihů... Přesto jsem to byla já, kdo hru přerušil a nechtěl včera už pokračovat.

Rozehraná hra

Číst dál: Svět očima srdce, vidíš ho?

Přidat komentář (0 Komentářů)